Alchymie světla a krystalů

Světelný objekt Alum, který navrhla Barbora Hailová, studentka ateliéru designu nábytku a interiéru na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, propojuje krásu, technologii i přírodní proces. Krystaly kamence, které autorka sama „vypěstovala“ na ocelové konstrukci, vytvářejí originální závěsné svítidlo s jedinečnou strukturou i působivostí. S designérkou jsme si povídali o inspiraci, experimentování s materiály a o tom, proč ji práce se světlem nikdy nepřestane fascinovat.

„Při tvorbě svítidla jsem chtěla dosáhnout výraznosti v interiéru. Zároveň bylo mým cílem zachovat minimalismus s nádechem tradice. Tvar tudíž vychází z tradičních lampionů,“ říká autorka svítidla Alum. Jeho jedinečnost prý vnímá zejména v kráse přírodních krystalů kamence, které vytvářejí zajímavý efekt, i když svítidlo zrovna nesvítí. „I díky tomu se pak tento lustr opravdu stává výrazným prvkem v interiéru – téměř sochou,“ dodává Bára.

Prvotní inspirací jí byly solné lampy a panely. Při hledání rešerší narazila na ateliér LUMA, jehož designéři pracují právě se solí. „V řece pěstují působením proudu, slané vody a větru krystaly soli, které nechávají růst na kovových deskách. Tyto desky jsou pak instalovány do interiérů jako nehořlavé obklady. Sůl tak byla mou první volbou, avšak z časových důvodů – přece jen se jednalo o školní projekt na jeden semestr – jsem musela zvolit alternativu, a to právě kamenec,“ popisuje Barbora tvůrčí proces. Zajímalo nás, jak probíhal téměř alchymisticky znějící proces „pěstování“ krystalů na ocelové konstrukci.

Co bylo při tvorbě technicky nejnáročnější?

„Krystaly jsou tvořeny kamencem, respektive síranem hlinitodraselným. Ten se používá k čištění vody, jako přírodní deodorant nebo dezinfekce a stejně jako sůl je nehořlavý. Tvorba krystalů začala v nasyceném zahřátém roztoku kamence. Do tohoto roztoku umístěného ve velké nádobě jsem na dvacet čtyři hodin naložila jednotlivé části konstrukce lustru. Během této doby na nich vyrostly krystaly. Na lustru je vidět, že na každé ze tří částí vyrostly jinak. Tento fakt a síla jedinečnosti mě velmi těší. Vytáhnout konstrukci z roztoku bylo pro mne vzrušující. Nádoba byla totiž černá, neprůhledná, takže krystaly byly vidět až venku, což umocnilo okamžik překvapení,“ prozrazuje Barbora. „Pro mne osobně bylo úplně nejnáročnější vyčkat celých dvacet čtyři hodin, dokud krystaly plně nevyrostou. Jsem totiž dost netrpělivá,“ směje se Bára.

Svítidlo Alum má i environmentální rozměr – ve variantě se solnými krystaly čistí vzduch. Byly pro autorku udržitelnost a funkčnost důležitou součástí návrhu? Barbora potvrzuje, že ano. Udržitelnost je prý téměř vždycky podstatnou součástí jejích návrhů. „Nebylo tomu jinak ani u návrhu lustru. Jak jsem avšak již výše zmiňovala, v domácích podmínkách bohužel nebylo možné pracovat právě se solí.“

Světlo v interiéru je vždy nejen funkčním, ale i emocionálním prvkem. S Barborou jsme otevřeli i toto téma. Zeptali jsme se, jak sama vnímá roli svítidla v prostoru a v čem ji světlo stále fascinuje. „Světlo je pro interiér skutečně velmi důležité. Vnímám ho zejména jako nástroj budování atmosféry. Osobně dávám přednost hřejivým teplým barvám a otevřeným zdrojům světla, jako jsou petrolejové lampy a svíčky. I když… Alum se zrovna vymyká. Fascinuje mě, jaké emoce a asociace lze světlem v lidech vyvolat. Na toto téma jsem částečně zaměřila svou bakalářskou práci, ve které jsem se věnovala tradici svátku Všech svatých – Dušičkám. Tedy vzpomínání na zesnulé. V tomto tématu je světlo velmi důležité, oživuje vzpomínky na naše blízké v designové podobě,“ vysvětluje Bára.

Zmínkou o bakalářské práci nám nahrává na další otázku. Ptáme se, co jí studium dává a jak ji jako designérku formuje. Bára říká, že jí přináší zejména zajímavé výzvy, se kterými by se jinak nejspíše nesetkala. „Řeším tak často složitá témata a otázky, na které je vzrušující hledat odpovědi. Fakulta mi v hledání těchto odpovědí napomáhá a povzbuzuje mne v budování vlastních přístupů. Myslím, že cesta procesu navrhování od rešerší po vlastní návrhy je při formování designéra nejdůležitější. A právě na rozličných tématech se tyto schopnosti aktivně rozvíjejí.“

Plně si prý nyní užívá svobody, kterou jí při navrhování fakulta dopřává. Ráda by si ji uchovala i v budoucnu: „V procesu navrhování se řídím intuicí, vlastními pocity a zkoumáním pocitů jiných lidí. Podobný přístup si chci zachovat. Plánuji dál zkoumat, jak různé materiály a efekty působí na lidi. Momentálně jsem na magisterském studiu a jako diplomovou práci si nejspíše opět vyberu téma úzce spjaté se světlem. Konkrétní návrhy se však začínají teprve rýsovat.“

Autor: (red)