Denní osvětlení budov a denní světlo v čase (2. část)

 

Pokračování článku Denní osvětlení budov a denní světlo v čase ► Přečíst první část
 

---

 

Ve svobodné tržní společnosti si každý koupí či pronajme takový byt, jaký mu vyhovuje. Není úkolem státu mu v tom bránit a reglementovat ho nějakým stavebním zákonem, vyhláškami a požadavky na proslunění a osvětlení denním světlem. Avšak při stanovení těchto požadavků vůbec nejde o zdraví jednotlivých lidí, kteří si vybírají byty. Regulace výstavby uvedenými požadavky nikdy nebyla, není a nebude motivována starostí o zdraví jednotlivců. Je výhradně starostí o veřejné zdraví.

Veřejné zdraví

Veřejné zdraví (public health) je definováno jako zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určen přírodními, životními a pracovními podmínkami a způsobem života [1]. Na rozdíl od klinické medicíny, která pečuje o jednotlivce, se veřejné zdraví zaměřuje na skupiny obyvatel, komunity a celou společnost. Veřejné zdraví souvisí s podmínkami, v nichž se lidé rodí, rostou, žijí a stárnou. Ochranou veřejného zdraví v České republice se zabývají orgány státní správy, zejména Ministerstvo zdravotnictví ČR a hygienická služba.

Obr. 1 – naděje na dožití, zdroj Statistika & My, časopis ČSÚ

Cíli péče o veřejné zdraví jsou: prevence nemocí, prodlužování života, podpora zdraví a ochrana před ohrožováním zdraví. Péče o veřejné zdraví není jen dobročinná činnost. Ochrana zdraví celé populace je motivována skutečností, že jen zdravé obyvatelstvo může svou prací vytvářet hodnoty, kterými bohatne celá společnost. Kromě dobročinných úmyslů je proto při ochraně veřejného zdraví přítomna i jednoznačně sobecká motivace státu. Neboť jen se zdravým obyvatelstvem se může stát úspěšně rozvíjet.

Kromě toho je třeba odvracet nebezpečí hromadných onemocnění (epidemií), které by zdravotnictví kapacitně nezvládalo. Máme v paměti zprávy a televizní záběry z přeplněných nemocnic a krematorií v severoitalském Bergamu v době vrcholící epidemie covidu 19 [2].

Metodou ochrany veřejného zdraví je systém prevence a státního dozoru, který provádějí zejména hygienické stanice. Mezi hlavní nástroje patří monitorování zdraví, očkování, kontrola hygienických limitů (voda, hluk, světlo, ovzduší), epidemiologická šetření, mimořádná opatření při nákazách a výchova ke zdravému životnímu stylu.

Zdraví nevzniká v nemocnicích, ale v rodinách, školách a na pracovištích, všude, kde žijí lidé. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že zdravotní péče má podíl na celkovém zdraví obyvatel pouze asi z 20 %.

Zbývající podíl je důsledkem faktorů, které na lidi působí v běžném životě. Proto jsou ochrana a podpora zdraví a zdravotní výchova tak důležité. Podcenění podpory zdraví může vést ke zvyšování nákladů na zdravotní péči, což by mohlo být pro společnost neudržitelné [3].

Česká republika vynakládá velké prostředky a nemalé úsilí ve věci podpory zdraví a vykazuje v této věci relativně velké úspěchy. Střední délka dožití v České republice se po částečném propadu v době epidemie covidu 19 opět prodlužuje a dosahuje historického maxima 77 roků u mužů a 83 roků u žen [4]. V tomto parametru se velmi blížíme k úrovni států západní Evropy.

Ve zdravotní prevenci a výchově ke zdraví je ale stále co zlepšovat. Ve spotřebě alkoholu 8,9 litrů čistého lihu na člověka a rok jsme na jednom z předních míst na světě. Včetně nemluvňat za rok vypijeme každý 130 litrů piva a vykouříme 1 900 ks cigaret [5]. Některé skupiny populace zneužívají psychotropní látky. Jsou také výrobci, kteří uvádějí na trh výrobky sotva podporující zdraví.

Veřejné zdraví je ale nejvíce bořeno zájmovými skupinami, které se snaží ovlivnit českou legislativu směrem k nižší účinnosti ve věci ochrany zdraví. Zatímco alkoholik destruuje veřejné zdraví jen tou mírou, která odpovídá podílu jeho osoby v celkové populaci, lobování v zákonech má potenciál ničit veřejné zdraví hromadně.

Obr. 2 – máčení nepoctivce (dobová rytina)

Středověk

Ve středověku bylo světlo vzácnou a drahou komoditou, která ovlivňovala rytmus života. Protože neexistovala elektřina, lidé byli závislí na přirozeném denním světle a po západu slunce jen na osvětlení ohněm. Ať už z ohniště nebo loučí, svící či z olejových lamp. V zimě se pracovalo méně a spalo déle, aby se ušetřilo za svícení. Většina měst neměla pouliční osvětlení. Po setmění byla tma téměř absolutní. Velký rozdíl v přítomnosti světla mezi dnem a nocí byl zdravý, protože byl v souladu s podmínkami, které panovaly během celého dlouhého biologického vývoje člověka [6].

Pandemie nemocí po celý středověk ničily veřejné zdraví. Nejhorší pandemie moru (černé smrti) v dějinách v letech 1347–1352 zahubila přibližně 25 až 50 milionů lidí, tj. asi třetinu až polovinu tehdejší populace Evropy [7]. Na vině ale nebyl nedostatek denního světla či přímého slunečního záření. Spíše obecně nízká úroveň zdravotnictví a hygieny.

Epidemie moru a cholery postupně ustaly až v 19. století spolu s rozšířením užívání kanalizace a v důsledku významných objevů ve věci předcházení těmto chorobám a jejich léčby. Ve středověku většina lidí trávila celé dny při práci na polích, kde si denního světla a sluníčka užívali dostatečně. Mizivé počty mnichů, kteří ve skriptoriích klášterů často za nedostatečného osvětlení konali náročnou zrakovou práci, nekazilo veřejnému zdraví průměr. Opisováním rozmnožovali staré texty, třeba právě Vitruviovo De architectura libri decem [8]. Nelze se divit, že jejich dlouhodobá a zrakově náročná práce při sporém osvětlení byla příčinou očních vad a nemocí. Bylo to tak časté, že se postava slepého mnicha stala v literatuře opakovaným modelem. V proslulém románu Umberta Eca Jméno růže [9] jsou vzpomínáni hned tři: Jorge z Burgosu, Alinardo z Grottaferraty a ve stáří též Adso z Melku.

Kontrola poctivosti podnikání ve středověku byla založena na přísné regulaci ze strany městských úřadů a cechů, nikoli na volném trhu. Cílem bylo zajistit dobrou kvalitu zboží, spravedlivé ceny a zamezit podvodům. Za šizení zákazníků a výrobu či prodej nekvalitního zboží bylo v Praze ve 14. až 16. století běžným trestem koupání (máčení) ve Vltavě. Nepoctivec byl umístěn do železné nebo dřevěné klece zavěšené na jeřábu a u Karlova mostu byl opakovaně nořen do vody [10].

Průmyslová revoluce

Průmyslová revoluce začala v průběhu 18. století, trvala po celé 19. století a v jistém smyslu s novými technickými vynálezy trvá dodnes. Představuje zásadní technologickou, ekonomickou a sociální přeměnu, která změnila původní převážně zemědělskou společnost ve společnost průmyslovou. Během revolučních přeměn měšťanstvo svrhlo feudální řád a absolutismus, ustanovilo kapitalismus, občanské svobody a rovnost před zákonem. Typickými znaky tohoto vývoje byly: zrušení poddanství, vznik konstitučních vlád, podpora soukromého vlastnictví a tržního hospodářství. Podnikání a bohatství přestaly být výsadou omezené skupiny feudálů. Podnikat a bohatnout nyní mohl svobodně každý. Výsledkem růstu produktivity práce a pokroku ve všech možných oborech lidské činnosti bylo výrazné zvýšení materiální úrovně života lidí.

Obr. 3 – reprodukce rytiny Gustava Doréa (1832–1883) Přes Londýn po železnici. Zobrazuje činžovní domy čtvrti East End, prádelny na zahradách, komíny a železnici v dálce. Obrázek zachycuje spekulativní urbanismus v době průmyslové revoluce.

Průmyslová revoluce však také vedla k nebývalému růstu populace a ke vzniku nových velkých měst. Stará města bourala své středověké hradby, aby uvolnila prostor rozsáhlé výstavbě. Tento proces byl hnán masivním stěhováním obyvatel z venkova do měst za prací v nově vznikajících manufakturách a továrnách a vytvořil náhlou obrovskou poptávku po levných bytech, kterou soukromí investoři využili k maximalizaci zisku na úkor kvality bydlení. V počátcích průmyslové revoluce existovalo jen minimální stavební právo, což spekulantům umožňovalo stavět rychle a levně, často bez ohledu na hygienické normy a bezpečnost. V habsburské monarchii se rozvinula výstavba velkých nájemních domů, které byly rozdělovány na malé a lidmi přeplněné byty. Právě v této době se formovala role developera, tehdy nazývaného Spekulativer Bauherr nebo Spekulationsentwickler. Předvídal potřeby trhu, nakupoval pozemky a realizoval výstavbu s vidinou rychlého výnosu z nájemného. Příkladem takového bezohledného developera je postava Martina Nedobyla z románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu [11]. Spekulanti se snažili na co nejmenší plochu umístit co nejvíce bytových jednotek, což vedlo k husté zástavbě, do které obtížně pronikaly jak denní světlo, tak sluneční záření. Cechy byly v té době považovány za brzdu hospodářského rozvoje a překážku volné soutěže. V Rakousku – a tedy i v českých zemích – byly zrušeny živnostenským řádem v roce 1859. Máčení nepoctivců ve Vltavě ustalo už dávno.

 

Z hlediska vlivu denního světla a slunečního záření na veřejné zdraví představuje průmyslová revoluce problém. Velké skupiny obyvatelstva si přestaly užívat denního světla a slunce na polích a ocitly se uprostřed průmyslových velkoměst, kde bydlely a pracovaly často 10 až 14 hodin denně [12] v prostorách s omezeným přístupem denního světla a slunečního záření. Velké epidemie moru, cholery a tyfu byly v průběhu průmyslové revoluce postupně omezovány díky zlepšené hygieně (kanalizace) a díky novým objevům v lékařství. Do dvacátého století zůstaly chřipky a epidemie tuberkulózy.

Obr. 4 – Robert Koch 1843–1910

Tuberkulóza

Tuberkulóza (TBC), která je také známá jako „souchotiny“ či „bílá smrt“, provází lidstvo odedávna. Existují důkazy o jejím výskytu u egyptských mumií i pravěkých lidí. V době průmyslové revoluce byla TBC v Evropě hlavní příčinou úmrtí. Šířila se v přeplněných městech. Tuberkulóza byla v té době tak rozšířená, že jí v Evropě a USA padl za oběť odhadem každý sedmý člověk [13]. Této nemoci mimo jiné podlehli: Karel Havlíček Borovský (34 let), Josef Kajetán Tyl (48 let), Frederyk Chopin (39 let), George Orwell (46let), Franz Kafka (40 let), Antonín Baťa (34 let), Anton Pavlovič Čechov (44 let), spisovatelky Emily (30 let), Charlotte (39 let) a Anne (29 let) Brontëovy, Jiří Wolker (24 let) a další. Nemoc byla v minulosti neléčitelnou sociální chorobou, jejíž ústup přinesly až sanatoria, očkování a antibiotika ve 20. století.

V sanatoriích, která byla často situována vysoko v horách (Švýcarsko), se blíže ke slunci a k UV záření pacienti léčili vydatnou stravou, klidem na lůžku a helioterapií na venkovních terasách, a to i za poměrně chladného počasí. Právě v 19. století se rozšířilo přísloví: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Bylo výsledkem tehdejší lékařské praxe, která byla formována mimo jiné i epidemií tuberkulózy. Přísloví zdůrazňuje, že pobyt na slunci je nezbytný pro zdraví, dobrou náladu, tvorbu vitaminu D a imunitu.

Obr. 5 – stav plnění cílů zasedání OSN o tuberkulóze v roce 2023 [14]

Původce tuberkulózy byl objeven v roce 1882 německým lékařem Robertem Kochem, který popsal bacil TBC a dostal za to v roce 1905 Nobelovu cenu. Proti epidemii TBC pomohlo očkování. Zlom v boji proti této chorobě ale nastal až ve 40. a 50. letech s objevem účinných antibiotik. Ačkoli je v Evropě TBC považována za ustupující nemoc, celosvětově zůstává v 21. století jednou z nejhorších infekcí (Asie, Afrika), často v kombinaci s HIV/AIDS a s narůstající rezistencí k lékům. Navzdory pokroku v diagnostice a léčbě zůstává tuberkulóza hlavní příčinou úmrtí na infekční onemocnění na světě. Zpráva WHO (Světové zdravotnické organizace) o globální tuberkulóze z roku 2025 udává, že v roce 2024 onemocnělo TBC odhadem 10,7 milionu lidí a 1,23 milionu lidí zemřelo. Upozorňuje na podfinancování boje proti TBC a ukazuje, že pokrok směrem k vymýcení tuberkulózy zaostává za vytčenými cíli (obr. 3) [14]. V kontextu České republiky zprávy z roku 2024/2025 upozorňují na nárůst výskytu TBC u specifických rizikových skupin (např. lidé bez domova, závislí) a rostoucí počet případů mezi lidmi bez pojištění.

Athénská charta

Dne 19. července 1933 vyplula z přístavu ve francouzském městě Marseille řecká loď PATRIS II. Na palubě hostila skupinu architektů, členů CIAM (Congrès International d’Architecture Moderne), kteří na lodi instalovali 200 panelů formátu 1 × 1 m, na kterých bylo dokumentováno celkem 33 vybraných měst z osmnácti zemí včetně Prahy. Při plavbě po Středozemním moři probíhaly diskuze o architektuře a urbanismu. Loď proplula Korintským průplavem a přistála v Athénách, kde místní univerzita poskytla prostory pro další jednání. Při zpáteční cestě se pokračovalo v debatách a před přistáním v Marseille byly výsledky rokování shrnuty do textu, který byl nazván Zjištění a Rezoluce. Výlet nahradil 4. mezinárodní kongres CIAM, který měl být původně v Moskvě, avšak v důsledku odmítnutí zásad moderní architektury a urbanismu tamním režimem bylo toto místo uspořádání kongresu zrušeno [15]. Později byl text Zjištění a Rezoluce vydán pod názvem Athénská charta.

Text charty je rozdělen do tří částí a více podkapitol, z nichž každá má většinou dvě části: a) zjištění, b) co je nutno požadovat. Athénská charta obsahuje celkem 95 článků. Plný text Athénské charty spolu s dalšími souvislostmi urbanistického vývoje až do začátku tisíciletí lze studovat v literatuře [15]. Je konstatováno, že příchod strojového věku (průmyslové revoluce) způsobil obrovské zmatky v chování lidí, v jejich osídlení na Zemi a v jejich podnikání. Vyvolal nespoutané proudění lidí do měst, všeobecný brutální vývoj a chaos, který historie nikdy dříve nepoznala. Mimo jiné Athénská charta požadovala:

1. Umisťování obytných čtvrtí na nejlepším území města z hlediska topografického, klimatického a z hlediska oslunění a dostatku vhodné zeleně.
2. Situování obytných čtvrtí na základě hygienických hledisek.
3. Stanovení minimální doby oslunění pro každý byt (článek 26 Athénské charty).

Bylo konstatováno, že většina měst, která byla zkoumána, poskytuje chaotický obraz: nevyhovují svému poslání, kterým je především uspokojovat biologické a psychologické potřeby obyvatel. Bezohlednost soukromých zájmů vedla k porušování rovnováhy mezi růstem ekonomických sil na jedné straně a slabostí správní kontroly i bezmocností společenského působení na straně druhé. Ideálem nové výstavby se stal prosluněný výškový obytný dům postavený uprostřed parku daleko od hlavních dopravních tras, vzdálený od všech zdrojů hluku a znečištění.

Obr. 6 – loď PATRIS II, registrační číslo 148722

Výstavba podle zásad Athénské charty nastala až po roce 1945 při obnově válkou poničené Evropy a probíhala na obou stranách tehdy vzniklé železné opony.

Na naší straně však došlo ke zneužití myšlenek Athénské charty socialistickou revolucí, což později v 60. až 80. letech vedlo k masivní komplexní bytové výstavbě sídlišť z typových panelových domů. Typové projekty umožňovaly rychlou a relativně levnou výstavbu, která řešila poválečnou bytovou krizi. Neexistoval volný trh s byty. Uspokojování potřeb bydlení bylo chápáno jako úkol státu. Komplexní bytová výstavba nabídla širokým vrstvám obyvatelstva standardní bydlení s do té doby málo rozšířenými technickými vymoženostmi, jako jsou ústřední vytápění a teplá voda v bytě. Protože se sídliště většinou stavěla na okrajích měst na tzv. „zelené louce“, nebyl problém s místem a domy byly stavěny s velkými vzájemnými odstupy, aby byly dostatečně prosluněné a osvětlené denním světlem. Požadavky tehdy už existujících světelnětechnických norem nebylo nutno u každého domu prokazovat, protože minimální vzdálenosti mezi objekty a jejich doporučená orientace ke světovým stranám byly součástí dokumentace typového projektu. Dnes jsou sídliště oprávněně kritizována pro svou monotónnost a stereotypnost, protože opustila princip městských ulic, zpravidla nenavázala na existující strukturu měst a dostatečně tuto strukturu nerespektovala. Nelze se takovému vývoji divit, neboť Athénská charta právě stávající způsob zástavby měst stejně tak oprávněně kritizovala.

Vyvstává otázka: Co je tedy oprávněnější? Athénská charta, nebo její kritika? Setkáváme se zde s tolikrát v historii opakovaným paradoxem. Každá jakkoli dobře míněná ideologie, byla-li uplatňována striktně bez výjimek, bez rozmyslu, příliš důsledně a příliš nadšeně, vedla vždy ke špatným koncům. To se stalo i s vulgárním pojetím Athénské charty v éře socialistické revoluce. Památkou na tuto dobu nám jsou na okraji každého většího města šedivé a nudné hradby paneláků. Autor tohoto textu se však nedomnívá, že ve výstavbě našich měst lze dnes něco napravit rušením požadavků na proslunění a denní osvětlení budov, které je prováděno striktně bez výjimek od velkoměst až po ty nejmenší obce. Bez rozmyslu, s naprostou důsledností a se zarputilým nadšením.

Autor: doc. Ing. Jan Kaňka, Ph.D.

---

Literatura:

1. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
2. Řady rakví a žádné důstojné loučení. Italské Bergamo nestíhá pohřbívat mrtvé, pomáhá armáda, ČTK, The Wall Street Journal, Guardian, 19. 3. 2020, dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/rady-rakvi-a-zadne-dustojne-louceni-italske-bergamo-nestiha-pohrbivat-mrtve-pomaha-armada-51686
3. Zdraví 2020, národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014, ISBN: 978-80-85047-47-9
4. Český statistický úřad, Naděje dožití podle pohlaví, dostupné z:
   https://csu.gov.cz/produkty/obyut_cr
5. Český statistický úřad, Česko od roku 1989 v číslech, dostupné z: https://csu.gov.cz/produkty/cesko-od-roku-1989-v-cislech-aktualizovano-11-12-2025
6. Majerová, L: Světelné prostředí a jeho vliv na společnost v průběhu historie, Světlo 1/2018. dostupné z: http://www.odbornecasopisy.cz/svetlo/clanek/svetelne-prostredi-a-jeho-vliv-na-spolecnost-v-prubehu-historie--2781
7. Wondrák, E: Historie moru v českých zemích, Triton 2020,
   ISBN 978-80-7553-843-7
8. VITRUVIUS, M. P: De architectura libri decem, Řím 1 st. př. n. l., OTOUPALÍK, A. Deset knih o architektuře. Praha: Svoboda, 1979
9. Eco, U: Jméno růže, Argo 2018, ISBN 978-80-257-2435-4
10. Směšné a kruté středověké tresty za nepoctivost a šizení zákazníka,
    Magazín Dotyk 2020, dostupné z: https://www.dotyk.cz/magazin/nepoctivost-stredovek-tresty-30000312.html
11. Neff, V: Sňatky z rozumu, Baronet 1997, ISBN: 80-7214-050-7
12. Suzman, J: Práce: dějiny toho, jak trávíme čas. Brno: Host, 2021.
    ISBN 9788027508044.
13. Tange, A. K: Infectious diseases killed Victorian children at alarming rates, Nevada Current 2024, dostupné z: https://nevadacurrent.com/2024/12/11/infectious-diseases-killed-victorian-children-at-alarming-rates/
14. Global tuberculosis report 2025, World Health Organization 2025, dostupné z: https://www.who.int/teams/global-programme-on-tuberculosis-and-lung-health/tb-reports/global-tuberculosis-report-2025
15. Hrůza, J: Charty moderního urbanismu, Agora Praha 2002, ISBN: 80-902945-4-5