Duel: Osvětlení kancelářských budov

Osvětlení kancelářských budov zásadně ovlivňuje nejen funkčnost prostoru a jeho estetiku, ale i zdraví a psychickou pohodu lidí. Denní světlo je nenahraditelné, ale nelze se na ně spoléhat vždy. Proto je důležité najít rovnováhu mezi přirozeným a umělým osvětlením. O tom, jak světlo formuje pracovní prostředí, jak zasahuje do tvaru samotné budovy a jaké jsou nejčastější chyby v osvětlování kanceláří, jsme mluvili s Ing. arch. Janou Mastíkovou a specialistou na denní osvětlení Ing. Viktorem Zwienerem, Ph.D.

Jak osvětlení ovlivňuje funkčnost a kvalitu prostředí v kancelářských budovách?

Jana Mastíková: Osvětlení vnímáme jako jeden z klíčových prvků, který ovlivňuje nejen estetiku prostoru, ale především jeho funkčnost a zdraví uživatelů. Denní světlo má zásadní vliv na naše vnímání prostoru, produktivitu i psychickou pohodu. Už při návrhu hmoty budovy a dispozičním řešení interiéru se snažíme maximalizovat přístup přirozeného světla – ať už orientací, výběrem okenních otvorů nebo světlými materiály v interiéru.

Viktor Zwiener: Je to jeden z důležitých parametrů, který může zasáhnout jak do tvaru budovy, tak jednotlivých místností. Denní osvětlení je třeba vnímat jako zdroj a podle geografické polohy naší země ho máme k dispozici pouze určité množství. Ještě důležitější je ale místo, kde se budova plánuje. Budovy postavené tzv. „na zelené louce“ mají situaci mnohem jednodušší, protože si architekt může zvolit, na které části pozemku stavbu umístí, jak ji natočí a jak bude členitá, a to bez nutnosti zohlednit vliv na okolní budovy. Takových projektů je ale málo. U budov umísťovaných do měst jako solitérní už to je těžší, protože je třeba zohlednit také vliv na okolní objekty, což už může mít velký vliv na jejich tvar. U budov umísťovaných do souvislé zástavby nebo do proluk může být řešení vlivu na okolní objekty o něco jednodušší, ale z důvodu stínění už je omezen zdroj denního světla a bývá komplikované správně vybalancovat rozměry a polohu osvětlovacích otvorů s rozměry místností a umístěním pracovišť.

Co by podle vás měly dnešní moderní kanceláře splňovat z pohledu světla, architektury a designu? Na čem záleží nejvíce?

J. M.: Zásadní je rovnováha – mezi funkčností a estetikou, mezi technologií a přirozeností. Moderní kancelář by měla nabídnout denní světlo ve všech pracovních zónách, ale zároveň umět vytvořit klidné prostředí k soustředění. Důležitá je variabilita, umožňující individuální nastavení. A také respekt ke kontextu. Budova má reagovat na své okolí, nemá být solitérem bez vazby na prostředí.

V. Z.: Ze svého okolí vnímám snahy o ryze individuální přístup, který ale často naráží na požadavky stanovené platnými předpisy. Pro mě byla velice inspirativní prezentace pana architekta Borise Vološina na loňské konferenci Světlo v Praze. V prezentaci ukázal jednu z možných cest, kdy je interiér rozdělen do určitých zón typu odpočinková, kreativní nebo pracovní. A pracovníci využívají jednotlivé zóny dle svých potřeb, přičemž denní osvětlení je vyhovující pouze v určité části prostoru. Tento přístup se mi líbí. Citlivost člověka na množství a kvalitu denního světla je vysoce individuální. Tuto individualitu ale nelze v právních předpisech zohlednit, a proto v nich jsou stanoveny určité minimální požadavky na pracoviště a zohledněna je pouze doba, po kterou se pracovník na pracovišti zdržuje. Bohužel se u některých budov vzaly tyto minimální požadavky jako standard. Stínění nebo přisvětlování je tak přenecháno automatice. Když potom stojíte před takovou budovou při částečně oblačné obloze, je fascinující, jak se např. vnější žaluzie stahují a vytahují nebo naklání podle toho, jak na konkrétní čidlo dopadá světlo. Osobně nejsem přesvědčen, že je toto řešení správné, a proto jako jednu ze zásadních cest, kterou by se měly ubírat návrhy moderních kanceláří, vidím zajištění určité minimální úrovně denního osvětlení s možností individuálního přizpůsobení tak, aby se pracovník cítil dobře. Druhou zásadní věcí, na kterou se často zapomíná, je zajištění výhledu z kanceláře do okolí (budovy, krajina).

Jak se má optimálně pracovat s kombinací denního a umělého světla?

J. M.: Denní světlo je základ, ale nemůžeme se na ně spoléhat vždy a všude. Důležité je najít soulad mezi přirozeným světlem a umělým osvětlením. Ideálně tak, aby umělé světlo pouze doplňovalo to denní. Osvětlení by mělo reagovat na aktuální světelné podmínky, což dnes umožňují pokročilé senzory a inteligentní řízení. Uživatel pak nevnímá žádný rušivý přechod mezi světelnými režimy.

V. Z.: Denní osvětlení je velice dynamická veličina. Mění se jak v průběhu dne, tak v průběhu roku. Elektrické osvětlení je jednou z možností, jak tuto dynamiku denního světla zmírnit. Elektrické osvětlení se musí vždy navrhovat souběžně s denním osvětlením. U elektrického osvětlení by měly být vždy instalovány ruční stmívače, které umožní individuální nastavení.

Jaké jsou nejčastější chyby, které se podle vás dělají při navrhování osvětlení kanceláří?

J. M.: Často se setkáváme s tím, že se osvětlení řeší až v pozdější fázi projektu. Nebo že je příliš univerzální a nerespektuje konkrétní typy prostor. Jinak má být osvětlena zasedací místnost a jinak relaxační zóna… Další častou chybou je přemíra svítidel nebo nevhodné barevné spektrum, které působí nekomfortně a unavuje oči.

V. Z.: Nejčastější chyby jsou tři:

1) Nesprávné zohlednění okolní zástavby. Občas se nebere v potaz vůbec žádná zástavba, i když se v okolí nacházejí objekty mající vliv na denní osvětlení navrhované budovy. Často se zapomene zohlednit, že na okolních pozemcích může být v budoucnu nějaká zástavba.

2) Použití chybných činitelů prostupu světla zasklením. Platná norma uvádí směrné hodnoty pro některé materiály a uvádí i hodnotu pro čiré tabulové sklo, která je opravdu vysoká (0,92). U dvojskla potom vychází propustnost 0,85. Moderní zasklívací prvky se dvěma nebo třemi skly ale mají propustnost výrazně nižší (0,8 až 0,5, ale i méně) z důvodu opatření povrchů skel různými úpravami (např. pokovení), které zlepšují jiné parametry. Ve finále tak může takový moderní zasklívací prvek propustit i o 20 % až o 30 % méně světla, což už je znát.

3) Nevhodné rozmístění pracovišť v místnosti. Často se stává, že v době návrhu není rozmístění pracovišť známo. A když se tak následně stane, je velký rozdíl, jestli máte denní osvětlení z boku nebo sedíte čelem či zády k osvětlovacímu otvoru. Sezení čelem nebo zády k osvětlovacímu otvoru se často „napravuje“ permanentním stažením stínicích prvků a celodenním svícením.

Jakým způsobem může osvětlení napomoci k rozlišení a definování jednotlivých částí kancelářského prostoru?

J. M.: Světlo je silný nástroj pro práci s atmosférou. Jemné a teplejší světlo pomáhá vytvářet klidové zóny, zatímco chladnější intenzivní osvětlení podporuje koncentraci a výkon. Kombinací různých typů svítidel – bodových, liniových i závěsných – lze prostor přirozeně členit bez nutnosti pevných příček. Světlo se tak stává součástí navigace v prostoru.

V. Z.: Tady jsem jednoznačně příznivec návrhu celkového denního i elektrického osvětlení dle požadavků platných předpisů a jeho doplnění o lokální osvětlení s možností ryze individuálního nastavení. V jednotlivých zónách se v průběhu dne mohou střídat pracovníci s různými preferencemi intenzity, barvy a rozložení osvětlení. A úplně bych neupřednostňoval design před účelem.

Jaké technologie se dnes nejčastěji používají? Jakou roli hrají například LED svítidla, řízení intenzity, senzory přítomnosti atd.?

J. M.: Dnes už je standardem LED technologie, která je nejen úsporná, ale i velmi flexibilní z hlediska designu. Důležitou roli hraje řízení intenzity osvětlení podle denní doby nebo přítomnosti lidí. Díky tomu dokážeme snížit energetickou náročnost budovy a zároveň zvýšit komfort uživatelů. V kancelářích se uplatňuje i biodynamické osvětlení, které napodobuje přirozený cyklus dne.

V. Z.: Naše společnost je z hlediska osvětlení specialista na denní osvětlení, návrhy elektrického osvětlení tvoří menší část portfolia. Ale i tak můžu říct, že už nic jiného než LED svítidla nenavrhujeme. Opět musím zopakovat, že upřednostňuji manuální nebo polomanuální řízení před plně automatickým.

Jaký je rozdíl mezi osvětlením open space kanceláří a uzavřených pracovních místností?

J. M.: V open space je nutné myslet na rovnoměrnost osvětlení i jeho dopad na akustiku a pohodu celého prostoru. Svítidla zde často tvoří i výtvarný prvek. V uzavřených místnostech lze pracovat cíleněji – osvětlení přizpůsobit konkrétním potřebám, třeba pro týmovou práci, soustředění nebo neformální setkání. Je zde větší prostor pro variabilitu a scénické osvětlení.

V. Z.: Pokud se v open space kanceláři nesejdou pracovníci s podobnou citlivostí na osvětlení, rozdíl je obrovský. V open space je podle mě větrání a nedostatek denního světla jeden z nejčastějších důvodů svárů. U hlubokých kanceláří o to větší, protože pracovník u okna má nadmíru denního světla a může být oslněn, ale pracovník v nejhlubší části kanceláře má pocit nedostatku denního světla. Tady je jedním z možných řešení správný návrh stínicích prvků umožňujících individuální nastavení (např. žaluzie umožňující zatažení poloviny okna).

Jak důležité je zohlednit ESG standardy, udržitelnost nebo energetickou efektivitu při navrhování osvětlení?

J. M.: Velmi důležité. A to nejen z pohledu legislativy, ale i odpovědného přístupu. Udržitelnost není pro nás trend, ale přirozená součást tvorby. Proto volíme svítidla s dlouhou životností, nízkou spotřebou a možností recyklace. Energetická efektivita se dnes neřeší jen kvůli nákladům, ale i s ohledem na uhlíkovou stopu budovy.

Jaký význam má spolupráce architektů a odborníků na denní osvětlení už v rané fázi návrhu budovy?

J. M.: Je naprosto klíčová. Denní světlo je sice nehmotné, ale ovlivňuje celou koncepci budovy. Pokud se řeší až dodatečně, už většinou nelze dosáhnout optimálního výsledku. Spolupráce napříč profesemi je pro nás v LOXII standardem. Věříme, že právě propojení expertiz vede ke kvalitním, funkčním a příjemným prostorům.

V. Z.: Spolupráce je klíčová. Jak jsem již uvedl, vliv navrhované budovy na zastínění okolních objektů může mít rozhodující vliv na její tvar, a tím i celkové plochy podlaží. V praxi jsem řešil desítky objektů, kdy byla investorovi přislíbena taková plocha podlaží, která nebyla z důvodů zastínění realizovatelná. Zastínění bylo obvykle z různých příčin opomenuto nebo bylo chybně posouzeno. Budovy musely být upraveny a spousta z nich dodnes nestojí, protože redukce byla tak velká, že se investorovi jejich realizace finančně nevyplatila.

Autor: Klára Antošová