ECOGLASS: Příběh rodinné firmy

Více než třicet let tvoří společnost ECOGLASS optiku, která nachází uplatnění v mnoha sférách. Od pouličního osvětlení až po vesmírné projekty. Z původně malé vývojové společnosti se stal renomovaný výrobce technické optiky, který i přes tlak levných asijských dodavatelů drží svou výrobu v Česku. Za úspěchem stojí rodinné hodnoty, odvaha hledat nové cesty a odhodlání udržet kvalitu, tradici i know-how.

Jaký je příběh vzniku vaší společnosti?

ECOGLASS založili tři společníci. Jedním z nich byl můj tatínek Jiří Kočárek, dva společníci byli o generaci starší. Postupem času se jejich cesty rozešly, a tak se vedení firmy zmenšilo nejprve na dva a pak na jednoho. V současné době už je firma čistě rodinný podnik.

Váš otec společnost zakládal jako vývojovou firmu, dnes je z ní renomovaný výrobce technické optiky. Jak probíhala tato transformace?

Firma se původně opravdu zabývala čistě vývojem a poradenstvím, které jako jednu ze služeb poskytujeme i dnes. Přerod ve výrobní společnost nastal ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé nebylo v segmentu poradenství tolik zakázek a zadruhé tu byla i touha po vlastní výrobě. Ta touha něco vyrábět se asi dědí. Je krásné, když vidíte, jak ve výrobě z ničeho vzniká dokonalý skleněný kus. Často dostáváme nabídky z Číny, kdy nám konkurence nabízí výrobu našich kusů levněji, než to vyrobíme my. Když jim odpovím, že život nejsou jen peníze a že si chceme výrobu ponechat v ČR, většinou tomu nerozumí. Zavírat výrobu v Evropě a vše nakupovat zejména v Asii je z mého pohledu velmi krátkozraké a myslím, že se to Evropě ještě nepěkně vymstí. Jen v segmentu skla ukončilo výrobu v EU v posledních letech několik firem s dlouholetou tradicí. Za mě je to obrovská tragédie. Pokud se výroba opravdu ukončí a zavře, je v budoucnu velmi náročné ji znovu rozběhnout. Většinou zmizí know-how, takže se musí začínat skoro od nuly, což je drahé a zdlouhavé. Já doufám, že se nám podaří tady výrobu udržet, je to jeden z našich hlavních cílů.

Firmu jste převzala v roce 2021. Co vás k tomu vedlo? Byl pro vás tenhle krok v něčem složitý?

Načasování vzniklo částečně jako plán a částečně jako náhoda. V roce 2020 jsem se vracela do práce po mateřské dovolené. Tenkrát ještě na starou pozici ve vývoji a jako technická podpora pro zákazníky. Trochu jsem také začala pracovat na online marketingu, protože covid přerušil všechny možnosti osobního styku. V září se ale zavřely školy a my řešili, co bude s rodinnou logistikou dál.

Navíc už byl tou dobou segment automotive ve vleklé krizi, která covidem jen vygradovala. Zakázky pro automotive tenkrát tvořily drtivou část naší výroby, takže bylo jasné, že nás čeká mnoho změn na všech frontách. Udělali jsme hodně rodinných porad nad vínem a vymýšleli, jak to poskládat, aby vše fungovalo. Tatínek už delší dobu říkal, že je potřeba otočit kormidlem a směřovat firmu jinam, ale že už se do toho ve svém věku nechce pouštět, protože je třeba začít dělat rozhodnutí s časovým horizontem pět nebo deset let. A měl pravdu.

Postupně jsme přeorganizovali firemní strukturu. Mamka odešla do důchodu, aby nám pomáhala s hlídáním dětí, a její práci převzal částečně manžel, částečně já. Do toho nám pak ještě odešel klíčový člověk ve vývoji, tak to bylo o to složitější. Nakonec přišla i ta změna v oficiální formě. Chvíli si to všechno sedalo, ale dnes je to myslím nastavené velmi dobře. Tatínka to ve firmě naštěstí stále baví a vlastně se vrátil ke svým začátkům – dělá vývojové projekty a optický design. Jsem ráda, že ho to s námi ještě těší, protože takového odborníka bych těžko nahrazovala. Zároveň si ho velmi vážíme za to, že nám do vedení firmy opravdu nezasahuje. Poradí, když si o radu řekneme, ale jinak to nechává čistě na nové generaci. Začátky byly opravdu náročné, ale na předání nikdy není ideální doba. Jestli jsem se za ty roky ve vedení něco naučila, tak to, že problémy jsou a budou. To je jedna z mála jistot, kterou máme.

Společnost vedete s manželem. Jak funguje rodinné podnikání ve vašem případě?

Funguje to parádně, tedy alespoň podle mě. Vždycky nám vyhovovalo spolu trávit hodně času. Máme stejný názor na směřování firmy a další rozvoj, ale jinak jsme velmi rozdílní. Hlavně povahově… Věřím, že se ve vedení dobře doplňujeme. Já pracuji spíš na dlouhodobějším plánu a vizi společnosti. Manžel řeší operativu, hlídá finance a dohlíží na výrobu. Neumím si bez něj firmu vůbec představit, zvládá obrovské množství práce. To, co děláme, nás strašně baví, takže je jasné, že se práci nevyhneme ani doma nebo během dovolené. To zná asi každý, kdo má svoji firmu. Neznamená to ale, že neumíme vypnout. Umíme. A nejlépe to jde někde v přírodě a s dětmi.

Působíte v severních Čechách, v oblasti, která je známá především díky výrobě bižuterie, dekorativních předmětů a svítidel. Vy jste se vydali cestou technické optiky. Proč?

Asi právě proto, že jsme nechtěli podnikat v segmentu, kde už byla obrovská konkurence. Baví nás, že je naše odvětví malé, a především v technologii nabízí velkou možnost přidané hodnoty. Navíc se v této oblasti skleněné čočky lisovaly už před druhou světovou válkou, například i díky Lawsonovým. Byla to židovská rodina, která před Němci utekla do Anglie i s malým Tomem Lawsonem. Dodnes tam výroba, kterou přivezli, stále funguje. Pan Tom Lawson firmu po rodičích převzal a mnoho let ji vedl. My tedy jen vlastně vrátili lisování čoček do oblasti, kde již historicky bylo.

Co je vlastně technická optika a čím se její výroba liší například od výroby dekorativního skla nebo běžného osvětlení?

Na rozdíl od dekorativních skleněných komponentů plní ty technické nějakou funkci, například musí splňovat určité požadavky na světelnou stopu. Třeba u pouličního osvětlení musí svítit na vozovku, ne do okolní krajiny, kde zbytečně ruší obyvatele nebo zvířata. Světelná stopa by také měla být homogenní, tedy s přibližně stejnou světelnou intenzitou v celé oblasti, nikoli s přesvětlenými či naopak tmavými místy, jak to bohužel často vidíme. V některých aplikacích musí také komponenty odolat nepříznivým povětrnostním podmínkám nebo působení slané vody. Požadavků je řada a naše zboží se oproti dekorativním prvkům vyznačuje především vyšší přesností a opakovatelností výroby.

V minulosti jste byli úzce spojeni s automobilovým průmyslem. Co vás vedlo ke změně orientace a jak jste na ni reagovali?

Současný trend v osvětlení aut je náhrada skleněné optiky za plastovou. Není to něco, co by mě těšilo z hlediska obchodního, funkčního, zákaznického či z pohledu ekologie, ale taková je bohužel realita, se kterou musíme pracovat. Snažíme se proto intenzivně zaměřit na jiné segmenty a podle dosavadních výsledků se nám to daří. Jen nahradit objem v autech objemem v jiném průmyslu je velmi složité. Podle potřeby tedy společnost zmenšujeme a věříme, že až se ten pokles v autech zastaví, bude šance i na následný růst, protože v jiných segmentech poptávka jednoznačně roste.

Jaký typ produktů dnes ECOGLASS vyrábí? Do jakých oblastí putují vaše výrobky?

Naším hlavním zaměřením jsou skleněné komponenty pro průmyslová zařízení, osvětlení nebo optoelektroniku. Týká se to oblasti letectví, vlakové dopravy, informačních tabulí, detekčních systémů nebo i oblasti zaměřující se na výrobu LED zdrojů. Záběr je opravdu hodně široký. Věřím, že máme ještě velké rezervy v oblasti zbrojního průmyslu nebo v lodní dopravě. Obecně se nás týká každá oblast, kde je potřeba komponent, který musí být spolehlivý a s dlouhou životností. Tedy přesněji oblasti, kde plast nestačí. Současný svět se hodně mění a my stále objevujeme nové sféry, kde se naše výrobky mohou uplatnit.

Jeden z vašich optických komponentů je součástí lunární sondy Odysseus. Můžete tento příběh přiblížit?

Jak už to tak bývá, některé velké příběhy vznikají úplnou náhodou. V tomto případě se jednalo o spolupráci se společností Aveo Engineering, která působí i v České republice, ale založil ji pan Christian Nielsen, bývalý americký námořní pilot. Zaměřují se na osvětlení letadel, a tak se dostali i k projektu sondy na Měsíc. U nás si vybrali pro jeden typ osvětlení naši volně prodejnou optiku A469, kterou v roce 2010 navrhnul můj tatínek tak, aby svítila do elipsy. Právě kvůli specifické světelné stopě si ji zákazník vybral. Ve svítidle se těchto optik použilo šest a celkem bylo na sondě deset svítidel. Šedesát našich čoček se tak opravdu podívalo na Měsíc. Je to další ukázka, jak kvalitní optika ze skla je. A zrovna tuto optiku si může v naší standardní nabídce koupit úplně každý.

Co všechno obnáší výroba technické optiky?

Nejprve si musíme se zákazníkem přesně vyjasnit požadavky. Někdy už přesně ví, co chce vyrobit, ale někdy jen ví, jak má optika fungovat. V takovém případně od nás potřebuje i optický design. Když si odsouhlasíme finální tvar, který vyhovuje požadavkům zákazníka a zároveň je vhodný pro naši výrobu, přejde se k výrobě formy. Formy si z devadesáti procent vyrábíme interně u nás, a to z kovu. Nejsou to tedy formy dřevěné, jaké se stále ještě používají třeba při ručním foukání skla. Pak vyrobíme polotovar, který se dál opracuje například broušením a leštěním. Nakonec se finální výrobek zkontroluje. Zda nemá vizuální vady, zda je tvarově přesný. Často se rovněž v testovacím modulu kontroluje funkce svícení. Pak už může putovat k zákazníkovi.

Jaké máte vstupní suroviny a v čem vám pomáhá spolupráce s lokálními dodavateli?

Naší vstupní surovinou jsou skleněné tyče, což je velká výhoda, neboť můžeme k výrobě používat různé typy skel včetně například barevných. Naším hlavním dodavatelem je společnost Preciosa Ornela, která sídlí v našem regionu. Snažíme se maximálně využívat a podporovat lokální dodavatele. To se týká i následných operací, které se na našich výrobcích provádějí. Většina našich dodavatelů je z ČR, zbytek z evropských států. Snad se nám povede tuhle čistě evropskou spolupráci udržet. Vidíme u nás i u našich dodavatelů, že jsme všichni zažili lepší časy. Ale zatím nás práce pořád baví, tak snad bude fungovat i ekonomicky. Máme pár klientů, kteří ocení jistotu evropského dodavatelského řetězce, ale zatím jsou to stále jednotky zákazníků.

Vašimi velkými benefity jsou návrhy vlastního optického designu a technický servis. Můžete přiblížit, v čem spočívá vaše výjimečnost?

Největší výjimečnost bude asi v komplexnosti poskytovaných služeb a v technických znalostech. Jak už jste zmínila, můžeme nabídnout optický design, což ocení především menší společnosti, které si nemohou dovolit hradit náklady na vlastní optiky. Při tvorbě návrhu bereme v úvahu limity naší výroby a navrhujeme komponenty tak, aby nejen dobře fungovaly, ale aby byly i dobře vyrobitelné, což zákazníkovi snižuje náklady. V druhé řadě nás opravdu baví odhalovat příčiny problémů a hledat fungující řešení. Technická podpora zákazníků je náš obrovský benefit a velká výhoda oproti konkurenci.

Jaký je váš tým? V čem se liší lidé, kteří pracují v technické optice, od těch ve sklárnách zaměřených na design a umění?

Tohle je těžké posoudit. Ve sklárně, kde se zaměřují čistě na design, jsem nikdy nepracovala, takže se neodvažuji hodnotit. Co se týče našeho týmu, věřím, že jsme odborníky v tom, co děláme. Všichni ve vedení společnosti máme vystudovanou sklářskou technologii na vysoké škole a za sebou mnoho let práce v oboru. Já po vysoké škole pokračovala ve studiu v zahraničí se zaměřením na dynamiku tekutin. Trochu jsem tak utekla od chemie k fyzice, ale stále jsem pracovala se sklem. Manžel pracoval pro nadnárodní společnost a sbíral zkušenosti ve výrobních závodech po Evropě. Tatínek se velkou část kariéry zabýval vývojem barevných skel a jím navržený software na výpočet vlastností skel se dodnes používá ve spoustě skláren. Dohromady jsme obrovsky silný tým, který může nabídnout obsáhlou škálu řešení v technických oborech.

Kam chcete firmu posunout? Jaké jsou vaše vize pro další roky?

V loňském roce jsme se pustili do velkých změn. Je to vidět v novém logu firmy a kompletní nové grafice. Spustili jsme také přehlednější webové stránky a udělali i spoustu interních změn, které nejsou tolik vidět směrem ven. V současné době probíhají další změny, které jsou především interní, ale pro budoucí chod firmy zcela zásadní. Ještě to bude chtít hodně práce, trpělivosti a času, než se vše doladí tak, abych byla spokojená. Chceme se víc zaměřovat na nové segmenty průmyslu, kde vidíme potenciál a růst. Plánujeme dál posouvat hranice a limity našeho lisovacího procesu. V současné době pracujeme na několika vývojových projektech, které budou pro budoucí směřování firmy zcela zásadní. Naše vize pro další roky je vylepšit naši technologii, získat více zákazníků a udržet výrobu v České republice. Snad nám naše plány nepřekazí politická rozhodnutí.

Kam se podle vás bude technická optika jako obor dál vyvíjet?

Přesná optika, menší komponenty, kvalitní materiály. Současný trend směřuje k přesnější a menší optice. Proto se i náš vývoj ubírá tímto směrem. Věříme, že mezi další požadavky budou patřit spolehlivost a dlouhá životnost. To všechno může sklo nabídnout.

Co byste si profesně přála? Pro ECOGLASS, pro tým i pro sebe osobně…

Pro ECOGLASS bych si přála, aby se už nemusel zmenšovat. Máme spolehlivé, šikovné a loajální zaměstnance, bez kterých by firma nemohla fungovat. V současné době si neumím a ani nechci představovat, že by se tenhle fungující tým měl zmenšovat a že by někdo musel odejít. Musíme tedy udělat maximum a hledat nové zakázky, abychom si mohli všechny současné zaměstnance nechat. Do budoucna bych pak přála firmě, aby mohla trochu vyrůst. Také bych si přála dotáhnout ke zdárnému konci všechny velké změny, které se teď dějí a ještě dít budou. Pro sebe bych si přála hlavně zdraví, a když by zbylo ještě něco času na rodinu a sport, byl by to úplný ideál.

Autor. Klára Antošová
Foto: Martin Koubek