Jak to vidí Tomáš Novák?

Vážení přátelé osvětlování a světelné techniky, podle zpětné vazby, která se ke mně dostala, se předchozí „netradiční úvodník“ asi osvědčil. Tudíž se pokusím pokračovat ve stejném duchu a opět se zamyslet nad dalším tématem světelné techniky, který je problematický, aktuální a který je nutné řešit jak v rovině teoretické, tak praktické.

Pokusím se zamyslet nad tématem, které se popisuje mnoha názvy. Velmi často se v odborném i veřejném prostoru objevují termíny, jako jsou světelné znečištění, světelný smog nebo rušivé světlo. V některých vyjádřeních se dokonce dostáváme až na úroveň, kdy je tento jev popisován jako světelné peklo. I když se vyzařováním světla do nočního venkovního prostoru zabývám dlouhá léta, vždy když slyším zejména ten poslední termín, nemám v mozku první spojení odborné, ale obecné. Okamžitě mi naskočí, že o světelném pekle hovoří zejména lidé, kteří se nechávají titulovat jako světlonoši. No a SVĚTLONOŠ je v naší nekřesťansko-křesťanské Evropě chápán jako jeden z padlých andělů, tedy LUCIFER. Tudíž velká schizofrenie.

Vidíme, ale nedíváme se

Než se ale pustím do popisování reakcí na tento fenomén, rád bych obecně popsal, jak vnímám chování naší společnosti. A to na svém příkladu. Je to už delší čas, co jsem si to v Ostravě pochodoval po Hlavní třídě a zastavil mě pán s bílou holí s dotazem, jestli nevím, kolik je hodin. Slušně jsem mu odpověděl, že nenosím hodinky (bylo to v předmobilové éře) a že mu tedy přesný čas nedokážu sdělit. Pán se smutně pousmál a sdělil mi, že sice vidím, ale nedívám se a nevnímám informace z okolí. Pak mávl bílou holí a poprosil mě, jestli bych nemohl přečíst čas na hodinách, které byly kousek od nás. V tu chvíli jsem se pouze hluboce zastyděl a časový údaj mu sdělil. Teď – po více než dvaceti letech – mám pocit, že se tak chováme všichni. Informací spousta. My je ale buď nevnímáme, nebo nevyhodnocujeme. Případně vytěsňujeme, abychom měli klid. A v žádném případě je nesrovnáváme buď s vědomostmi, nebo s realitou. Totéž se děje i s mladou generací (asi nejen na vysokých školách), která se na rozdíl od nás (dříve narozených) pohybuje v informačním přebytku. Bere informace jako fakt a obdobně jako já kdysi dál nic neřeší a vlastně „nevidí“, protože informace neporovnává a neověřuje. Víceméně jsem to již popisoval v předešlém úvodníku. Já již tomuto fenoménu přizpůsobuji i výuku a z učitele, který předává informace vertikálně shora dolů, se ze mě stává nutič, který vyžaduje přemýšlení a porovnání a verifikaci dat a informací, které jsou k dispozici na úrovni horizontální. Uvidíme, jestli se z přijímání informací dokážeme opět vrátit k typu myšlení, které občas i bolí.

Škodlivé bílé světlo

A teď už z obecné roviny do roviny odborné. Přímo k petici Chraňme pražskou noc! Nechceme škodlivé bílé světlo. V této souvislosti se pokusím klást dotazy jako onen výše popsaný nutič. Právě ty, které jsme si díky přejatým informacím ani nepoložili, a tudíž na ně ani nehledáme odpovědi.

Asi první dotaz bych položil jako tříleté děcko. Proč se protestuje proti veřejnému osvětlení, když toho v noci svítí daleko víc? Pokračoval bych v souvislosti s proměnlivou délkou v petici zmiňované noci. Uvědomujeme si vůbec, že v zimním období je výrazná část našich aktivit spojená s nocí? Uvědomujeme si, že délka svícení veřejného osvětlení v tomto období přesahuje 15 hodin a že ve zbylých 9 hodinách všechny ostatní aktivity, včetně osmihodinové pracovní doby asi nestihneme?

Pokud zůstaneme u zimního období, tak s obdobím „dlouhé noci“ souvisí i vánoční čas, kdy si většina z nás sama a dobrovolně ověšuje příbytky těmito „škodlivými“ zářiči, které dominantně vyzařují ono hrozné, modré a studené světlo evokující bílé vločky a Vánoce. Stejně se chovají i veřejné instituce a správci veřejného osvětlení. Na náš popud instalují a instalují a svítí a svítí výrazně delší dobu, než je jeden měsíc v roce. O Vánocích to bílé světlo asi nevadí… Nebo ano?

Co tady zhasneme?

Pojďme dál. Pokusme se rozhlédnout a uvědomit si, co okolo nás v noci venku svítí. Je to jen veřejné osvětlení? Nebo tam na nás číhá ještě něco jiného (kromě zmíněných vánočních ozdob). Zkusme se tedy podívat a zamyslet. Já vidím spoustu věcí, které nejsou spojené s osvětlenými komunikacemi, a předpokládám, že světelný tok vyzařují. Budu-li se například otáčet někde u nás v Ostravě, uvidím kromě veřejného osvětlení (a tudíž bezpečných komunikací) toto:

První budou okna domů. Je zajímavé, že světlo, které si v obchodě koupím a bude popsáno jako teplé a vhodné k aplikaci v obytných místnostech, bude mít na sobě popisek s náhradní teplotu chromatičnosti někde mezi hodnotou 2 700–3 000 K. Což je tatáž hodnota, na kterou si ve venkovním prostoru stěžujeme jako na katastrofickou a zdraví ohrožující náhradní teplotu chromatičnosti. A ejhle! Protože ta okna vidím, je logické, že musí do venkovního prostoru vyzařovat. A to právě tu hroznou teplotu chromatičnosti. Nebo i vyšší, protože někteří z nás doma preferují i studenější odstíny světla. A kolik těch oken je? Hodně! V exponovaných časech jich svítí téměř polovina. Někdy kolem druhé hodiny ranní oken samozřejmě svítí výrazně méně a leckde můžeme vidět jen osvětlené chodby. Kolik takové jedno okno asi vyzařuje? Nejspíš nebudeme daleko od pravdy, když budeme jedno průměrné rozsvícené okno chápat jako zářič, který do venkovního prostoru vyzařuje okolo 50 lm světelného toku, který rozhodně nesvítí „tam, kam má“. To je termín, se kterým se také setkávám dost často a odpovídám na něj zásadně dotazem: Co je to tam, kam má? Jedno okno tedy vyzařuje cca 1 % světelného toku svítidla VO (cca 4 000 lm), ovšem celé to jedno procento vyzařuje naprosto nevyužitě. A co víc: Klidně polovina vyzařování okna svítí přímo na oblohu a zvyšuje její jas. Pokud je okno nízko, tak také svítí přímo na rostliny a ovlivňuje jejich cykly. A ptáci je kvůli svislému umístění oken mají přímo v zorném poli. Tak co? Zhasneme? Nebo snad ta okna zatemníme?

Zkusím se zrakem posunout kousek jinam. A co mi nepadne do oka! Osvětlená autobusová zastávka. Normálně ji samozřejmě neřeším. Ale… Zastávka je osvětlena jako taková. Velmi často je na ní podsvětlený displej (obrazovka, vitrínka) s jízdním řádem. Ovšem nedílnou součástí takovéto zastávky bývá i všudypřítomná osvětlená reklama. Pojďme si to sečíst. Úsporné svítidlo, to je cca 2 000 lm, nepřesvětlený jízdní řád 50 lm a reklama nám při velmi střízlivém odhadu vyzáří nějakých 100 lm. Pokud to tedy nebude obrazovka. To pak budeme muset připsat k těm 100 lm ještě jednu nulu. Co zhasneme tady?

Když už jsme zabrousili k reklamám. Ve svém okolí jich vidím spoustu. Rozeznávám malé vývěsní štíty nad každým obchůdkem a trafikou, pozoruji spoustu malých nájemních reklamních ploch v okolí komunikací. A ano, ba i billboardy tady máme. Není jich málo a jejich plocha je obrovská. Opět si dovolím malý odhad vyzařování. Taková jedna aktivní podsvětlená reklama s jasem okolo 200 cd/m2 (což mimochodem není až tak příliš) a malou aktivní plochou 2 m2 nám hezky vyzáří přes 1 200 lm. Docela zajímavě může znít, že podobných ploch jsme v centru Ostravy asi tak na 1 km2 napočítali téměř 400 ks. Pokud budeme jako reklamy chápat i osvětlené výlohy obchodů, tak těch jsme na stejném prostoru napočítali téměř 400 ks. Ano, výloha se chová trochu jinak. Tedy jako okno, ale s vyšším jasem. Ten se pohybuje okolo 30 cd/m2 a je vyzařován z ploch, jejichž rozměr se standardně pohybuje okolo 25 m2. Budete se divit, ale jedna taková výloha tak vyzáří světelný tok přes 2 000 lm. Zvenku osvětlený billboard s jasem okolo 50 cd/m2 a plochou 50 m2 (nic moc velkého) zase odrazí 8 000 lm. A to nepočítám světelný tok, který vyzařují svítidla umístěná většinou v dolní části billboardu přímo do oblohy. Budeme-li se opět držet rozlohy 1 km2 plochy centra, ve kterém jsme sčítání provedli, nalezli jsme takových billboardů téměř 20 ks. Znovu je nutné připomenout, že polovina tohoto světelného toku reklamních ploch s velmi významnou krátkovlnnou složkou je vyzařována přímo do horního poloprostoru. Položme si proto opět otázku: Neovlivňují náhodou tyto venkovní světelné zdroje významněji noční prostředí krátkovlnnou složkou než propírané veřejné osvětlení? Pro srovnání: v daném prostoru je instalováno cca 1 800 svítidel VO.

• Položme si otázku: Proč se neprotestuje proti světelným zdrojům, které nemají žádnou vazbu na bezpečnost, pocit bezpečí či estetiku?
• Položme si i otázku: Proč politická reprezentace řeší veřejné osvětlení, nikoli tyto zdroje?
• Zároveň si rovněž pokládám otázku: Je možné věřit iniciativám usilujícím o omezení venkovního osvětlení v noci, když je tento typ světelných zdrojů nechává zcela chladnými, i když je lze regulovat/vypnout zcela jednoduše (např. formou městské vyhlášky)?

Nesmím zapomenout ani na nákupní středisko, které mám v zorném poli. Kromě reklam na fasádě, výloh a extra reklamních pylonů má i světlíky, které sice nevidím, ale vyzařují přímo do horního poloprostoru. Takové jednotky jsou v realitě Ostravy schopné vyzařovat do horního poloprostoru světelný tok okolo 1 Mlm. Když si to srovnám s tím, kolik vyzařuje do horního poloprostoru (přímo i odraženě) průměrné svítidlo veřejného osvětlení (cca 400 lm), tak jedno větší nákupní středisko je schopné vyzářit ekvivalent nějakých 2 500 ks těchto svítidel VO. Zhasínají obchodníci tyto zářiče, jejichž barva je opět výrazně studenější než barva světla veřejného osvětlení? Atakuje někdo tyto zářiče? Nestačilo by mít během noci zapnuté osvětlovací soustavy spojené pouze s fyzickou ochranou těchto objektů?

Otáčím se dál a vidím průmyslovou halu. Co dělá průmyslová hala? Má krásně osvětlené fasády. Svítidla místo venkovních komunikací ozařují boční zdi průmyslových hal, které se nám najednou začínají chovat jako již popsané reklamní plochy a billboardy. Nicméně z hlediska vyzařování není zásadní tento světelný tok. Zásadní je ten, který je vyzařovaný přímo na oblohu ze světlíků. Sice ho přímo nevidíme, ale je tam a je významný. Průmysl a sklady pracují velmi často v režimu 24/7. Tak co? Necháme světlíky zatemnit jako okna? Je to hrůza, protože náhradní teplota chromatičnosti tohoto světelného toku není 2 700 K, není ani 3 000 K, ale bývá 4 000 K a více, protože ve výrobních halách nechceme spát, ale být aktivní. Samozřejmě se bavím o provozovatelích a zaměstnavatelích. Zaměstnanec si v práci klidně schrupne.

Posouvám zrak o kousek dál a místo již popisované „malé“ autobusové nebo tramvajové zastávky vidím železniční nádraží. A vidím ho, protože svítí. Docela hodně. Tady je nutné konstatovat, že v důsledku fyzické i morální zastaralosti venkovních osvětlovacích soustav na železnici je většina svítidel ještě osazená vysokotlakými sodíkovými výbojkami, které v oblasti krátkých vlnových délek vyzařují proporcionálně velmi malé procento zářivého toku. Ale co je nám to platné, když je těch svítidel tolik, osvětlované plochy na nádražích jsou obrovské, a tudíž jsou svítidla ve významné většině vyklopená. To znamená, že ke splnění podmínek na kolejích musejí vyzařovat například i do nepříliš blízkého okolí. Samozřejmě postupně probíhá obměna osvětlovacích soustav za lepší, s lepším směrováním světelného toku a s lepším parametrem spojeným s vnímáním barev. Tato vylepšení však zvyšují nejen viditelnost pracovníků v kolejištích atd., ale také údajně navyšují ono proklaté vyzařování bílého světla. Nicméně si opět položme otázku, zda nebude v absolutních číslech té krátkovlnné složky ze současných svítidel osazených vysokotlakými sodíkovými výbojkami méně než z té nové „hrozné“ osvětlovací soustavy osazené například LED s náhradní teplotou chromatičnosti 2 700 K, které budou směrované pouze do prostoru požadovaného zrakového výkonu na kolejištích. Je dobré ještě zmínit, že standardní LED mají (na rozdíl od vysokotlakých sodíkových výbojek) tu výhodu, že se dají bez problémů regulovat. A samozřejmě se regulují. Regulují se nejen kolejiště, ale samozřejmě i ono ostrakizované veřejné osvětlení, které je osazené LED. Díky pozvolné regulaci si této změny pozorovatel ani nevšimne. Tedy pokud to zrovna nebude strojvedoucí nebo klasický řidič. Pakliže byste v noci řídili, samozřejmě zjistíte, že reakční doba se vůči dennímu světlu výrazně prodlouží a při regulaci VO například na 50 % se opět prodlouží ještě o něco více. To už se pohybujeme v oblasti, kdy většinou řidič nedokáže uvést vozidlo do klidu tak, aby potenciální překážku nezachytil. A když z vyzařovaného spektra ještě vyhodíme tu krátkovlnnou (zjednodušeně modrou) složku, reakční doba se nám opět prodlouží. A ti z vás, kdo budou mít modré jeansy a budou v roli chodce, si mohou být jisti, že pravděpodobnost, že si jich řidič na vozovce nevšimne, je ještě výrazně vyšší.

Když už jsem začal o automobilech, tak támhle nějaký jede. Ne jeden, ale mnoho. Leckdy jsou ulice automobily dokonce přeplněné. A opět… Automobily svítí, aby byly vidět, a také kvůli tomu, aby řidiči viděli. Svítilny typu zadních světel si dovolím vynechat, protože dominantně vyzařují v dlouhovlnné oblasti a slouží ke zviditelnění vozidla. I když je jejich světelný tok významný, ve vztahu k potkávací světlům si ho troufnu zanedbat. Každý, kdo někdy kupoval žárovku do auta, má představu, že jedna klasická žárovka H7 má světelný tok přibližně 1 500 lm (LED i xenony mají víc). Protože v automobilu jsou dvě a musíme počítat s účinností svítilen, lze brát jeden automobil s potkávacími svítidly jako zdroj minimálně 2 000 lm, které svítí nejen na vozovku, ale i do horního poloprostoru. Není to chyba, ale záměr, který pomáhá například i k rozeznávání svislého dopravního značení, které se vyskytuje nad horizontem. Když porovnáme počty automobilů a toky VO, opět si musíme položit otázku, jestli bychom náhodou neměli přestat jezdit. Bavím se nejen o nás jako o soukromých osobách, ale o nás jako o společnosti, která vyžaduje ráno čerstvý rohlík či banán z druhého konce světa. Pouze během denního světla nebo se zatmavenými svítilnami (dědeček mi vyprávěl, že tato varianta už tu za 2. světové války byla) to asi zprocesovat nepůjde.

Otáčím se dál… Co bych tak mohl ještě vidět? Ale ano, zapomněl jsem na sport. Sportem ke zdraví. I když podle petice mám pocit, že na osvětleném fotbalovém hřišti se místo sportovců, kteří se chtějí a potřebují protáhnout, budou plazit stíny, které to bílé světlo ubíjí. Z hlediska působení těchto sportovišť na spánek ale musím přiznat, že jsem ještě neviděl žádné, které by pracovalo v době nočního klidu.

Už jsem se skoro otočil okolo své osy a mám pocit, že jsem popsal vše, co mi zasvítilo do oka. Ale ne. Jsem to barbar nekulturní! Nevšiml jsem si architektonického osvětlení. I my v průmyslové metropoli máme osvětlené kostelíčky, častěji však industriální objekty. Z pohledu jasu jsou to záležitosti, nad nimiž je na první pohled možné mávnout rukou. Když se ovšem podíváme blíž, tak relativně malý jas okolo 10 cd/m2 v kombinaci s osvětlovanou plochou, která je většinou nemalá, jejich význam narůstá. Vezmeme-li například k již avizovanému jasu plochu fasády menšího kostelíčka (odhadem 250 m2), najednou zjistíme, že tato ploška odráží nějakých 8 000 lm a z nich 4 000 lm přímo do horního poloprostoru.

U architektury bych si dovolil ještě chvíli zůstat. Zde mě opět překvapují zásadní doporučení samozvaných expertů na světelnou techniku. Chápu sice, že světlu rozumí každý, protože má oči, ale tvrzení, že architekturu je nutné nasvětlovat pouze žlutým světlem, mi přijde zcela zcestné. Představa žlutě nasvětlené modré fasády mi evokuje pouze vyhozené peníze za elektrickou energii s minimálním dopadem na zvýšení jejího jasu. Obdobná představa se pojí s bílou fasádou, která bude najednou v noci žlutá. K dosažení požadovaného jasu budeme zase potřebovat výrazně více elektrické a samozřejmě i vyzářené energie.

V rámci otáčení jsem si ještě všiml signalizačního zařízení. Vzhledem k tomu, že řízených křižovatek zase tolik není a vyzařují většinou jinak než bíle a modře, dovolím si semafory obdobně jako zadní svítilny automobilů opomenout.

Že by Měsíc?

Kolem dokola jsem se už otočil, ale zapomněl jsem se podívat nahoru. Co to tam máme? Že by Měsíc? A jak ten Měsíc vlastně svítí. Docela dost. Pokud budeme porovnávat jas, můžeme ho přirovnat k nejsilnějším obrazovým reklamám v centrech, které mají jas okolo 1 000 cd/m2. Pokud se podíváme na osvětlenost, kterou je schopen vyvolat na Zemi (nebo na zemi?), při úplňku to bývá 0,25 lx. Což znamená, že po prostupu atmosférou směrem k nám může generovat 0,25 lm na každý čtvereční metr země. Je pravda, že tak Měsíc činí jen za úplňku, že se pohybuje od úplňku k novu, a že je tudíž v noci vyšší viditelnost pouze asi tak polovinu času, než kdyby byl měsíček kulatý stále. Ale stejně… Pokud lumeny vynásobíme plochou, dostaneme se k velmi zajímavým číslům. Porovnáme-li je například s veřejným osvětlením, vyjdou výrazně lépe ve prospěch veřejného osvětlení. Možná by bylo dobré ukázat i to, jak mohou některé významné plochy vyzařovat, a porovnat tuto hustotu vyzařování s hustotou světla dopadajícího z Měsíce. Pokud bychom porovnávali vyzařování VO (přímé i odražené) v některé z obytných čtvrtí Ostravy, dostaneme se na podobné hodnoty 0,25 lm/m2, nicméně v opačném směru, tedy směrem k obloze. Kdybychom vzali celou čtvrť (včetně oken, reklam, automobilů a samozřejmě i VO), budeme se pohybovat někde v úrovni okolo 0,7 lm/m2. Z mého úhlu pohledu to tak zásadní rozdíl vůči přírodnímu světlu v noci není. Nelze ale zapomenout ani na extrémy. Takové nákupní centrum nebo plně rozsvícený fotbalový stadion pro televizní přenos ligového utkání jsou schopny do horního poloprostoru vyzařovat světelný tok klidně 20 lm/m2.

Pokud si natrvalo uvědomíme, že stále platí, že zrakem (prostřednictvím světla) vnímáme cca 80 % ze svého okolí, snad nedopustíme, aby byl v budoucnu náš noční život pouze žluto-černý. Nesmíme se však při snahách o snižování vyzařování v nočním prostoru soustředit pouze na aktivismus a marketing. Možná bychom tak mohli zachovat osvětlovací soustavy, které budou fakticky omezovat zbytečné vyzařování bez toho, aby snižovaly krásu nočního prostoru, a zejména jeho bezpečnost. Také bych byl docela rád, abych do budoucna od odborníků ze zahraničí neslyšel poznámky typu:

• Co to tam máte za laboratoř pod širým nebem?
• To se doopravdy chcete dívat pouze na žlutý ksichty?
• Nepletete si náhodou poušť Atacama s centrem Prahy?
• A tak dále...

Doufám, že nás do budoucna čekají jen kroky, které budou mít skutečný, nikoli pouze agitační dopad na omezení vyzařování v nočním prostoru. A že se naopak vyvarujeme těch, co vedou zejména ke zviditelnění pomocí posouvání okrajových podmínek. A že se v konečném důsledku bude přihlížet i k faktu, který je z mého pohledu mnohem závažnější a má přímou souvislost s problematikou světla v noci. Tento problém je totiž nutné hledat ve dne. Budeme-li celý den zavření v kanceláři pod elektrickým světlem (cca 500 lx) s řádově nižšími hodnotami osvětleností, než jsou hodnoty pod širým nebem, nemůžeme se divit, že nás mohou obtěžovat a vyvádět z míry hodnoty způsobené například veřejným osvětlením v okně ložnice (cca 1 lx). Nebe, pod kterým jsme se vyvíjeli, než jsme se nechali zavřít do kancelářských cel, nás totiž osvěcovalo asi tak 20 000 lx. A jak nám bylo zdravě, veselo a nedepresivně! Pokusme se tedy akceptovat doporučení hygieniků a trávit co nejvíc času ve společnosti denního světla. Možná si pak vzpomeneme i na okřídlené přísloví: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.

Tímto vám i nám přeji co nejvíce slunce a co nejméně návštěv u lékařů. A pevně věřím, že vás při hledání odpovědí na výše položené otázky nerozbolí hlava.

Autor: Tomáš Novák