Jak to vidí Tomáš Novák?

Vážení přátelé osvětlování a světelné techniky, když jsem se snažil vykroutit z psaní tohoto úvodníku s tím, že je okurková sezona a že se mi nechce, tak jsem se před paní šéfredaktorkou omylem zmínil, že jsem byl na světlařské konferenci v Číně. Okamžitě jsem byl polapen do pasti – a už musím makat. Ono to možná bude zajímavé, protože příští rok se v Číně koná velká konference CIE (The 31st Quadrennial Session of the CIE, Nanjing, China) a upozornění na spoustu specifik této země, na která jsme s kolegou profesorem Gašparovským narazili, se potenciálním návštěvníkům jistě bude hodit.

Začátek cesty do Číny se víceméně podobá mému standardnímu cestování, které je spojeno s prezentací na odborné konferenci. Zavolal mi profesor Gašparovský a oznámil mi, že chci jet do Číny přednášet a samozřejmě tam i trochu pocestovat. Předpokládal jsem, že termín zaslání článku byl včera, a samozřejmě absolutně netušil, o jaký typ konference jde. Měl jsem pravdu. Kolega Gašparovský mi suše oznámil, že o automobilovém osvětlování mám určitě něco napsané a že to mám poslat hned. Tím jsem se dozvěděl, že se jedná o konferenci IFAL, která se týká automobilového osvětlování (www.ifal-forum.com/en/). To znělo zajímavě. Dozvědět se, jak automotive lighting funguje v zemi, která chrlí – i k nám do Česka – spoustu moderních automobilů, není vůbec od věci. Poslal jsem tedy článek o problémech s viditelností, které mohou způsobovat moderní LED osvětlovací soustavy veřejného osvětlení v kombinaci s moderními LED potkávacími svítilnami. Paní profesorka Yandan LIN (Institute for Electric Light Sources, Fudan University) usoudila, že se článek hodí, a mohl začít zážitek, který byl velmi intenzivní od počátku do konce. Mimochodem bych začal svou předpojatostí a sebestředností. Když jsem si ověřoval, co to je za lokální „univerzitku“, spadla mi brada. Z QS rankingu univerzit mi vypadlo, že se jedná o univerzitu v Šanghaji, která je dvacátá šestá mezi TOP univerzitami světa. Takže bylo jasné, že příprava na prezentaci bude muset proběhnout výrazně intenzivněji než jindy.

Máme plán

Začnu s plánem cesty. Byl jednoduchý. Nechal jsem to na kolegovi Gašparovském, který chtěl kromě odborné části cesty, která se skládala nejen z konference, ale i z exkurze do továrny na měřicí přístroje (EVERFINE Corporation) a návštěvy továrny na výrobu osvětlovací techniky (Hangzhou YD Illumination Co., Ltd.), vidět i pohoří Wu-tang-šan, ve kterých jsou kláštery se školami taj-či. Souhlasil jsem se vším. Odborně super a v horách budu místo cvičení chodit a provozovat turistiku.

Plán je tedy na světě. A jeho první krok? Bylo nutné sehnat letenky. Dá se. Dokonce se dá sehnat i přímý let z Vídně do Šanghaje. Nicméně je nutné upozornit na fakt, že aerolinky si v současnosti dělají, co chtějí. Tedy: Ani jeden let nedopadl podle objednávky. Při cestě tam jsme místo přímého letu odlétali se čtyřhodinovým zpožděním do Frankfurtu a až následně pokračovali do Šanghaje. O této změně jsme se dozvěděli až ráno před odletem, když už jsme byli na cestě. Zpáteční let nám pro změnu posunuli o jeden den bez jakéhokoli vysvětlení. Bylo to velmi zajímavé zejména z hlediska víza.

Vízum je druhá věc, na kterou je třeba upozornit. Z pohledu příjezdu do Číny nepotřebují Evropané vízum. Což platí až na dvě malé výjimky. Jednou z nich je nepřekvapivě Česká republika. Domnívám se, že je to kvůli přístupu k Tibetu a Taiwanu. Pokud bude příští rok předcházet vaší výpravě do Číny cesta nějakého českého představitele například na Taiwan, připravte se na potenciální problém. Kromě toho, že podklady pro vízum vyžadují i informace o vašich rodičích, jsou tak složité, že si raději najděte agenturu, která vám tyto peripetie pomůže (samozřejmě za patřičný obolus) řešit. Dokáže sice zajistit vízum, ale jako podklad už musíte mít letenky a zabukované hotely v rámci celého pobytu. To se dá splnit, nicméně nám se v cestovním pasu (asi nějakým výše uvedeným nedopatřením spojeným s cestou jakéhosi našeho představitele na Taiwan) objevilo místo třicetidenního víza pouze vízum v rozsahu deklarovaném letenkami. V rámci posunutí letu o jeden den už jsme byli mimo platnost. Ústně jsem sice dostal ujištění, že to není problém, ale písemně jsem neměl nic. Tudíž jsem trnul až do odletu z Číny, jestli si mě tam náhodou nebudou chtít nechat. Nenechali. Vrátili.

Bez mobilu neexistuješ

V rámci dalších příprav je nutné upozornit, že současná společnost v Číně funguje poněkud odlišně než ta naše. Ve zkratce lze konstatovat, že kdo nemá mobil, nemůže existovat. Díky elektronizaci a vůli společnosti mají místní v mobilu de facto vše potřebné. Začíná to platebními aplikacemi. Bez jejich platební aplikace se nesvezete ani metrem a vlastně si ani nekoupíte klobásku na ulici. To znamená, že klasické peníze jsou už vzácností a jsou vám k ničemu. V telefonu mají i jejich čínské digitální telefonní aplikace, bez kterých si nezavoláte. V neposlední řadě v telefonu fungují i online překladače. Tím chci naznačit, že dominantní většina populace – kromě pár špiček – neumí cizím jazykem ani pípnout. Nebavím se jen o angličtině. Pokoušeli jsme se i o ruštinu. Také nic. Je fakt, že Číňanů je tolik, že si vlastně vystačí uvnitř svých hranic, a to včetně turismu. To mi připomíná, že cizinců (nejen turistů) bylo jako šafránu. Když výše uvedené doplním o všudypřítomné kamery a to, že se k nám na cesty připojil „kolega“, který s námi měl být pouze v rámci odborných akcí, silně to asociovalo doby minulé, jak jsme je zažili i v naší republice.

To by mohlo být ve zkratce vše k vlastnímu cestování a přístupu na konferenci CIE, která se bude konat příští rok.

Než se ale pustím do popisu odborných zážitků, tak ještě pár těch turistických. Kromě již zmíněných hor jsme například navštívili terakotovou armádu a městské hradby v Si-anu. Nebo památky spojené s počátky čínské společnosti (před 5 000 lety), která kontinuálně funguje dodnes. Když to porovnám s Evropou, je to přece jenom o trochu déle a je to znát. Ke společenské struktuře se ještě vrátím.

Velmi silný dojem na mě udělala i návštěva festivalu dračích lodí. Tady jsem si uvědomil, že když Číňan řekne, že tam byl milion lidí, myslí tím minimálně milion lidí. Drobně se to rozchází s naším chápáním velkých množství. Například malé provinční město, ze kterého jsme se vraceli z centrální Číny do Šanghaje, mělo „pouze“ cca 3 miliony obyvatel. Ve vztahu k množství mě pobavil i jeden „vtip“. Když jsem zmínil, že Česká republika má nějakých 10 milionů obyvatel, dostal jsem odpověď, že to je super, že se tady musíme všichni dobře znát.

Ve světle Číny

A teď už k odborné části. Asi první a nejdůležitější vjem je, že technologicky je zbytek světa za Čínou v hodně velkém závěsu. Nebavím se jen o elektronice, ale o kompletní infrastruktuře. Na rozdíl od nás mohou plánovat s větším předstihem, a tudíž mají kritickou infrastrukturu vybudovanou s touto vizí. Když člověk vidí kombinaci dálnic, železnic a energetických linek, nezbývá mu než konstatovat, že na tomto základě lze budovat cokoli.

Z pohledu světelné techniky na mě samozřejmě zapůsobily automobilové svítilny, pomocí kterých si lze na silnici promítat například MS ve fotbale. To ale vlastně není důležité, protože to na bezpečnost provozu nemá až tak zásadní vliv. Jako mnohem důležitější se mi jevila jejich snaha o zakomponování více smyslů do řízení a zlepšení přístupu mozku k informacím z okolí. Tím se krátí reakční čas. Zajímavá byla také snaha o zamezení monotónnosti na komunikacích, aby se co nejvíce udržela pozornost řidičů ve vazbě na řízení.

Posuneme-li se do oblasti měření světla, zapůsobila na mne i návštěva výrobce měřicí techniky. Nejen z pohledu rozsahu a přesnosti měřicích přístrojů, ale i z pohledu přesahu do jiných oblastí elektromagnetického záření. Například do oblasti elektromagnetické kompatibility.

Zde bych se vrátil k podstatě společnosti, která v Číně funguje přes zmíněných 5 000 let. Funguje na principu předávání pokynů shora dolů. Vertikální vazby jsou zde silně oslabeny. Porovnávání a propojování problémů a potažmo mezioborová řešení jsem docela postrádal a myslím si, že v této oblasti jsme naopak výrazně vepředu my. Nemyslím tím zbytek světa, ale zejména nás, Čechy, kteří si umí poradit téměř se vším a – jak říkal můj dědeček – dokážeme dělat z prdu kuličky.

Ale abych nezapomněl na dojmy z továrny na svítidla. I ty byly silné. Podělím se o dva: Ve zkušebně (mimochodem skvěle vybavené) jsem koukal na LED pásky, které byly provozovány ve vroucí vodě (100 stupňů Celsia). Okamžitě jsem zareagoval, že něco takového chci, že se to hodí do těžkých a teplých průmyslových provozů. Když mi nicméně ukázali katalogový list s otypováním na „pouhých“ 40 stupňů, chtěl jsem „papíry“ na vyšší teploty. Možná někdy příště, ale technicky to prý jde...

Druhý zážitek je spojený s 3D tiskem. Ve světě osvětlovací techniky a atypů to není něco až tak úplně nového, nicméně 3D tisk spojený s UV stabilním materiálem a se svítidly s krytím přes IP65 už zajímavý je. Když jsem se snažil najít výrobce jejich 3D tiskáren, dozvěděl jsem se, že si je začali vyrábět sami. Zaprvé proto, že jich potřebují hodně, a zadruhé z toho důvodu, že technologie na hardware i software vlastně mají, a když si je vyrobí sami, mohou si je tudíž sami servisovat i upravovat.

Venku

Na závěr bych ještě popsal prosvětlený veřejný prostor. Když je rozsvíceno, všude to vypadá jako v cirkusu. Z tohoto pohledu jsme mnohem konzervativnější. Nicméně v 10 hodin večer začne doba nočního klidu a všechno, co není navázáno na bezpečnost, se zhasne. Byl bych rád, kdyby se takový přístup k tzv. světelnému smogu aplikoval i u nás.

Doufám, že jsem vás svým popisem situace neodradil, ale naopak naladil na příští rok na cestu na konferenci CIE.

Autor: Tomáš Novák