O světle

Téma SVĚTLO je nekonečné, nevyčerpatelné, věčné… Obzvlášť pro profesionály z oboru. Doc. Ing. Tomáše Nováka, Ph.D., z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava jsme se jako jednoho z nejpovolanějších zeptali: Co vám pojem světlo evokuje?

Vážení přátelé osvětlování a světelné techniky, byl jsem požádán, abych napsal osobní text na téma světlo. Rozhodl jsem se ho pojmout poněkud netradičně. Nebudu tedy vyjmenovávat a doporučovat světelnětechnické akce, které se budou v nejbližší budoucnosti konat, ale pokusím se zamyslet nad používáním myšlení. Stává se to nám všem. Máme spoustu informací, používáme je, ale nepřemýšlíme nad nimi. Nedáváme si je dohromady, nespojujeme je. A v konečném důsledku to leckdy může dopadnout tak, že použitím spousty informací, které nejsou zcela v souladu, může vzniknout osvětlovací soustava, která je na první pohled pěkná, možná efektivní, ale má jednu docela nepatrnou vadu: Uživatelé pod ní nemohou vykonávat požadovaný zrakový výkon. Text je tedy určený zástupcům profesí, kteří přijdou s osvětlovacími soustavami – a tedy i svítidly – jakýmkoli způsobem do styku. Jedná se o řadu, která startuje u výrobců a prochází přes distributory, projektanty, hygieniky, zhotovitele až po ony uživatele, pro které to vlastně celé je.

Úmysl dobrý – výsledek sporný

Pokusím se obecně popsat dva příklady dobré vůle, kdy se tvůrci nezamysleli komplexně. Jejich výsledkem není osvětlovací soustava, která by splňovala normativní požadavky a svítila tak, jak má, a tam, kam má. Kdyby tomu tak bylo, uživatel by o ní vlastně ani nevěděl, protože by mohl dělat to, co potřebuje, viděl by na to a nevnímal by žádné negativní účinky, které může potenciálně každá osvětlovací soustava generovat. O obou příkladech jsem se dozvěděl právě na základě stížností uživatelů. To znamená, že osvětlovací soustava je hotová a instalovaná, peníze utracené… A vyvstává otázka: „Co s tím?“ Chtělo by se říci staré české rčení: „Pozdě bycha honiti.“ V jednom případě si uživatelé stěžovali na oslňování a v druhém, že nevidí na to, co potřebují dělat.

Oslnění? Problém…

Pojďme nejdřív na ono oslňování. Jednalo se o požadavek na svítidla do učeben. Cíl byl jasný: kvalitní svítidla, která jsou mechanicky odolná, mají vysoký měrný světelný výkon a splňují kvalitativní požadavky na náhradní teplotu chromatičnosti a index podání barev. Vše víceméně v pořádku, ale pod souslovím „do učeben“ se skrývá past: Je třeba myslet na docela významné omezení oslnění. (Což nepochybně nemusí být nutně konkrétně zadáno.) A tady nastává potenciální problém. Vybere se svítidlo s difuzním krytem, které úspěšně svítí v mnoha aplikacích. Tak proč ho nedat do školy? Protože v náročných zrakových podmínkách pro děti už toto svítidlo nemusí vyhovovat a může ve třídách oslňovat. Samozřejmě nevím, kde se stala chyba, ale pokud bychom se zamýšleli lépe a radostněji, nemuselo k ní dojít. Proto se pokusím popsat, kde by ji bylo možné eliminovat. Začnu u výrobce, který s výrobkem dodává (kromě jiného) i křivky svítivostí, jejichž součástí by měla být i tabulka UGR. Pokud má svítidlo vyzařovací charakteristiky a osy symetrie jsou zadány i v LDT souborech, tabulka se vygeneruje automaticky. Pokud je totožné svítidlo zadáno v každé měřené rovině extra (tedy bez symetrizace), je vyzařovací charakteristika stejná, světelný tok stejný a na první pohled je pro projektanta, hygienika či uživatele model svítidla identický. Chyba lávky! Software si nepřečte ten správný řádek v křivce svítivosti o symetrizaci svítidla, a tudíž tabulku UGR nevygeneruje. A najednou už se nikdo nemůže podívat, jestli jsou hodnoty UGR takové nebo makové, už před vlastními světelnětechnickými výpočty. A na jejich základě již v rámci výběru svítidla eliminovat tento potenciální problém. Pokud tedy už v této fázi svítidlo nesplní požadavek na UGR, může projektant sáhnout pro konstrukčně podobném svítidle (klidně od stejného výrobce) s o trochu větší světelně činnou plochou nebo nižším světelným tokem – a problém je vyřešen. Pokud by s takovým svítidlem putovala tabulka UGR celým procesem, minimálně by bylo pochybení zachyceno u projektanta nebo u hygienika. Samozřejmě to není primárně chyba výrobce, který dodává velké množství dat, ale v rámci avizované úvahy ohledně ulehčení práce a eliminace problémů by nebylo špatné se zamyslet, které křivky svítivosti symetrizovat a které nikoli.

Ďábel se skrývá v detailu

Pojďme dál. Již zmíněný projektant toho má hodně a v dobré víře použije svítidlo, které sice nemá tabulku UGR, ale je z výše zmíněných důvodů doporučeno. Hbitě provede rychlý výpočet osvětlovací soustavy. Co to znamená? Ponechá přednastavené odraznosti, svěří softwaru navržení rozložení svítidel v místnosti a na přednastavené síti výpočetních bodů v přednastavené výšce vypočte horizontální osvětlenost. Abych nezapomněl. Udržovací činitel je také přednastaven, takže o něm opět není nutné uvažovat. Super. Udržovaná osvětlenost je splněna a rovnoměrnost taky. Ostatní kvalitativní parametry nikdo nepočítá a nikdo nekontroluje, tak co. To znamená, že kdyby si dal projektant tu práci a zadal ještě jednu síť kontrolních bodů ve výšce oka sedícího žáka, opět by zjistil, že je UGR vyšší než požadované, a že tudíž danou osvětlovací soustavu do školy nemůže pustit. Pokud se takovýto projekt nějakým záhadným způsobem vyhne kontrole hygieny (i když jí správně má projít), nemůže nevhodné svítidlo a nevhodnou osvětlovací soustavu hygienická služba odhalit. A jak jsem již na začátku avizoval, problém zjistí až uživatel. V okamžiku, kdy je na nápravu evidentně pozdě. Zamýšlejme se tedy prosím nad tím, pro koho danou osvětlovací soustavu vlastně připravujeme. Kontrolujme i ony „drobné“ detaily, ve kterých, jak praví další české přísloví, je ukrytý čert, neřkuli ďábel.

Čeho je moc, toho je příliš

Druhý příklad bude kratší. Projektanti bez zásadně omezeného rozpočtu v projektu naopak použili svítidla s vysokým omezením oslnění. Vyrobili tak na podlaze místnosti skvělé světelné podmínky. Jenomže se jednalo o malou místnost, kde pracovník téměř nemohl svítidlo dostat do zorného pole, jelikož jeho zrakový úkol probíhal výhradně na bočních skříních rozváděčů s ovládacími prvky na těchto vertikálních plochách. Kvůli „skvělému“ omezení oslnění však svítidla na boční stěny vyzařovala naprosté minimum. Ovládání prvků na skříních rozváděčů či v jejich nitrech se tím pádem stalo pro obsluhu disciplínou téměř životu nebezpečnou.

Co říct závěrem?

Dva typy kvalitních svítidel, které byly z různých důvodů namontovány na nevhodných místech, daly vzniknout špatným osvětlovacím soustavám. Pokud bychom měli čas a prostor se nad problémem zamyslet komplexně, asi bych musel psát o něčem jiném… No a kdyby obě zmíněné osvětlovací soustavy náhodou realizoval jeden dodavatel, asi by bylo možné provést akci kulový blesk a svítidla po řádném ověření mezi těmito osvětlovacími soustavami prostě vyměnit.

Tímto vám i nám přeji, aby nám procházela pod rukama pouze svítidla a osvětlovací soustavy, se kterými budou „osvětlení“ uživatelé spokojeni.

Autor: Tomáš Novák