O světle a tmě v Císařských lázních

Císařské lázně v Karlových Varech byly na sklonku 19. století architektonickým i technologickým zázrakem. Po dlouhých letech chátrání a hledání nové identity se do jejich srdce opět vrátil technický unikát: multifunkční sál s prostorovým konceptem připomínajícím „švýcarský nůž“. A také s promyšleným osvětlením, které dodává tomuto skvostu ojedinělou atmosféru. Není divu, že Petr Hájek a jeho tým získali za rekonstrukci tohoto sálu v roce 2024 Českou cenu za architekturu. Jak Petr Hájek svůj projekt popisuje a jak vnímá roli, kterou v něm hraje světlo?

Historická budova Císařských lázní byla v době svého vzniku pozoruhodnou stavbou jak z hlediska architektury, tak lázeňských technologií. V druhé polovině 19. století vznikly zásadní vynálezy. Thomas Alva Edison vynalezl žárovku, Nikola Tesla asynchronní motor, Alexander Bell sestrojil telefon, Carl Benz s Gottliebem Daimlerem první automobil se spalovacím motorem, Henri Giffard řiditelnou vzducholoď. A nezapomínejme ani na to, že Jules Verne napsal román Ze Země na Měsíc a Claude Monet na plátně nezapomenutelně zachytil dnes slavný východ slunce.

Technologický pokrok – zejména schopnost konstruovat z oceli složité mechanické stroje – se projevil i v budově Císařských lázní. Architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer navrhli do útrob stavby unikátní mechanismus zajišťující zpracování a distribuci rašeliny. Rašelina se z úpravny (stojící mimo hlavní budovu) přepravovala dopravníkem s výtahem přímo do několikapatrových koupelen. Provoz byl velmi efektivní a denně bylo možné obsloužit 2 000 osob ve 100 koupelnách. Stavba se díky tomu rychle zaplatila, byť byl původní rozpočet dvojnásobně překročen.

Inspirace historií

Temným obdobím Císařských lázní byl přelom 20. a 21. století. Lázeňský provoz nebyl obnoven, stavba byla příležitostně využívána ke kulturním akcím a chátrala. Hledalo se smysluplné využití, které by vyvážilo nákladnou rekonstrukci. Tato situace trvala ještě v době, kdy byl společností INTAR vytvořen projekt rekonstrukce a probíhaly přípravy k zahájení stavebních prací. V této době investor přijal rozhodnutí vybudovat z Císařských lázní kulturní instituci, jejímž pomyslným srdcem by byl multifunkční, zejména však koncertní sál. A rozhodnutí bylo naplněno.

Sál je umístěn v těžišti domu, v prostoru vnitřní dvorany, který vymezují několikapatrové koupelny. I přes centrální pozici bylo místo původně funkčně i atmosférou utilitárně pojatou strojovnou s již zmíněným dopravníkem rašeliny.

Tento historický „stroj“ lázeňské technologie se stal inspirací pro náš návrh. Vzhledem k tomu, že se nepočítalo ani s částečným obnovením lázeňského provozu a z původní konstrukce se dochovalo jen několik litinových sloupů, bylo rozhodnuto, že konstrukce nebude obnovena. Dostali jsme tedy možnost umístit zde „stroj“ nový, v našem případě se scénickou a akustickou technologií. Námi navržená vestavba sálu je jakýmsi transformerem, který dokáže proměňovat prostorové a akustické parametry podle potřeby konkrétní produkce. Sál lze tak koncepčně připodobnit i ke „švýcarskému noži“, kdy můžete z jeho těla vytahovat různé nástroje, a tím měnit parametry a funkcionality prostoru.

Unikátní řešení akustiky

Návrhu akustických opatření předcházelo měření doby dozvuku prázdné dvorany. Tento parametr je podstatnou informací pro konečný akustický rozsah sálu a na jeho základě vždy stanovujeme prostorový koncept řešení. Měření jsme doplnili údaji o přímém zvuku a odrazech od stropu a stěn. Naměřená doba dozvuku před úpravami činila asi 6 sekund. To byla dobrá zpráva, neboť bylo pomocí prvků proměnné akustiky možné dosáhnout značného frekvenčního a časového rozsahu.

V sále jsou tedy instalovány prvky proměnné akustiky pro úpravy doby dozvuku a směru a intenzity zvukové energie. Z tohoto důvodu má orchestrální mušle za zády výsuvný paraván. Dá se vysunout podobně jako víko od klavíru, a dokáže tak odrazit příslušné zvukové frekvence a energii zvuku směrem k divákům. Dalšími usměrňujícími prvky jsou přetáčivé trojstěnné panely pod stropem, které zvukové vlny odrážejí, ale dokážou je také pohltit, roztříštit nebo nasměrovat. Na podlahu orchestřiště jsou použity dřevěné desky, které na ocelové kostře fungují jako ozvučnice. Hudebníci si o ně opírají své instrumenty a vše dohromady rezonuje jako jeden celek. Sál je vybaven potřebnými technologiemi, aby mohl sloužit jako koncertní, konferenční, taneční či divadelní. Ale také jako kinosál či místo koncertů populární hudby. Prostor je také doplněn o závěs s vysokou gramáží, který jej dokáže zcela zatemnit a zároveň i akusticky utlumit.

Veškeré potřebné audiovizuální, scénické a akustické technologie jsou součástí vloženého objektu. Technologie vzduchotechniky a požárního zabezpečení jsou integrovány do kompaktního bloku uloženého nad pultovou střechou hlavního schodiště.

Realizace vestavby byla velmi obtížná především z toho důvodu, že nebylo možné do dvorany přepravovat objemnější části konstrukce. Vše je tak kompletováno z poměrně malých prvků.
 

Vestavba koncertního a multifunkčního sálu do dvorany Císařských lázní, Karlovy Vary
Autor:	Petr Hájek ARCHITEKTI, s. r. o. / Petr Hájek, Martin Stoss, Nikoleta Slováková
Akustické řešení a audiovizuální technologie:	AVT Group, a. s. / Petr Vlček, Martin Vondrášek
Konstrukce sálu:	GRADIOR TECH, a. s. / Martin Matoušek, Robert Nos
Generální dodavatel stavby:	konsorcium firem GEOSAN GROUP, a. s., a Metrostav, a. s.

 

TŘI KRÁTKÉ ÚVAHY O SVĚTLE V ARCHITEKTUŘE z pohledu prof. Ing. Mgr. akad. arch. Petra Hájka

O světle a hudbě

Hudbu vnímáme všemi smysly. Vlastně celým fyzickým tělem. Třeba i skrze zavřené oči, kdy nám vibrace rozkmitají nitrooční tekutinu. Samotné světlo v koncertním sálu není zásadním parametrem, jen doplňuje informaci o celém představení a pomáhá našemu ukotvení v prostoru koncertního sálu. Při intenzivním zážitku z hudby se zrakové vjemy utlumují. Mozek zpracovává primárně zvukové a tlakové vjemy a vše ostatní upozaďuje, aby se nezahltil. Proto je při koncertu zásadní světlem šetřit. Ideální je, když se světlo téměř vytratí – a ponechá prostor tomu, co není vidět, ale cítit.

O šetření světlem a zdravým rozumem

Zastávám názor, že světlem je potřeba šetřit. Je to však bohužel v rozporu se současnými požadavky a normami. Přísné normy na intenzitu osvětlení a požadavky na denní světlo berou stavbám atmosféru a zbytečně je prodražují. Ve všech projektech s tím zápasíme a snažíme se podle mého názoru nesmyslné požadavky obejít. V podstatě musíme systém osvětlení zdvojit. Ten provozní je pro „papíry“, ten ambientní pro lidi.

O tmě v Císařských lázních

Nejkrásnějším momentem je pro mě chvíle, kdy v sále zhasnou agresivní provozní světla a zůstanou jen ta scénická. A někde se dokonce objeví i tma! Měkké nasvícení schodišť, odlesky na akustických prvcích a drobné detaily bez potřeby přemíry světla, … Scénické osvětlení nevystupuje do popředí, jen jemně modeluje tvary, přiznává materiály, nechává stíny, aby utvářely atmosféru. V sále je tento efekt mimořádně silný – světlo se odráží od historických struktur i ocelových konstrukcí a tato iluminace prostoru vytváří klidnou, téměř posvátnou náladu. Úplně to tak stačí, nic víc není třeba. Nebojme se tmy.

Autor: www.hajekarchitekti.cz
www.instagram.com/petr_hajek_architekti/