Odvaha tvořit, sdílet a hledat nové cesty

Výstava Odvaha, připravená pro letošní Designblok, představuje dvacítku výjimečných žen z několika různých uměleckých sfér. Kurátorka Michaela Kádnerová zdůrazňuje, že odvaha je silou, která posouvá vpřed – v profesi, tvorbě i osobním životě. Světlo jako médium a symbol prolíná nejen všemi autorskými expozicemi, ale také celkovou koncepcí výstavy, která propojuje generace i disciplíny a ukazuje rozmanité podoby ženské kreativity, jakož i společný základ: hledání nových cest a vnitřní síly.

Výstava nese název Odvaha. Jaká odvaha je podle vás pro ženy v oborech, jako jsou architektura, design a užité umění, klíčová?

Název výstavy Odvaha koresponduje s tématem celého letošního Designbloku, ale zároveň je to téma, které rezonuje. Dotýká se nás všech. Všichni jsme někdy v životě museli prokázat odvahu, ať už byla jakékoli intenzity, v jakékoli situaci nebo v jakékoli podobě. Myslím, že podobně to vnímají i ženy tvůrkyně, které participují na výstavě. Ta je vlastně setkáním autorek různých generací, které se věnují odlišným výtvarným disciplínám. Ale stejně tak jako máme v češtině pro odvahu mnoho jmen, vždycky jde o jednu sílu, která nás v životě posouvá kupředu k nějakému cíli. Odráží se to v našich životech i v našich profesích. Existuje odvaha spojená s tím, že chybujeme, a tím se něco učíme. Odvaha, která nám umožní dobývat neprobádaná místa, před nimiž nás ostatní varují. Či překonávat překážky, o kterých mohou ostatní říkat, že jsou nepřekonatelné nebo že se věci takhle zkrátka nedělají. Myslím, že v případě kreativních profesí, které v sobě nesou intenzivní vůli tvořit, spočívá odvaha v překonávání limitů, v touze dostávat se dál, prozkoumávat neprozkoumané, posouvat se kupředu, zrát. Bez odvahy bychom zůstali stát na místě a nekonečně přemýšleli, jestli se dát doprava, doleva, nahoru nebo dolů.

Vaše výstava zdůrazňuje mnohohlas žen napříč generacemi. Co vás při výběru autorek nejvíce zajímalo?

Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost tuto výstavu připravit, protože je to nejen kolekce děl, ale zároveň tvůrčích osobností, kterých si nesmírně vážím a které mě inspirují. Bohužel se do ní nevešly všechny autorky, které by si to zasloužily. Poselstvím výstavy – dá-li se to tak říci – není feminismus, vymezování se vůči mužské tvorbě, mužskému světu a srovnávání s ním, ale je to téma sounáležitosti. Protože my ženy jsme bytostně vybaveny potřebou věci sdílet, hovořit o nich, třeba se i nějak přátelsky konfrontovat. To je taky možná jeden z důvodů, proč se takové výstavy konají. Možná je to z mé strany také trochu odvaha přidat k řadě „ženských“ výstav další. Toto setkání, jak výstavu vnímám, jsem chtěla iniciovat nejenom kvůli sobě, ale i kvůli tvůrkyním, pro které je „ženské“ téma také důležité. Některé z nich mají vůbec poprvé možnost vidět své dílo v kontextu tvorby jiných žen, pro další je zajímavý mezigenerační kontakt. Výstava reflektuje prvky jednoty i různosti v tvorbě vybraných autorek. Věřím, že zaujme návštěvníky a možná inspiruje mladé autorky a autory.

Za podobou výstavy stojí mladá architektka Anna Matoušková, která v návrhu instalace zdůraznila, že jednotlivé tvůrkyně mají cosi společného – možná nejen ženský rod –, i když jsou svébytnými tvůrčími osobnostmi. A to nejenom napříč generacemi, ale samozřejmě také v různých výtvarných disciplínách, které se rovněž mohou někdy prolínat a vzájemně ovlivňovat. Stejně jako jednotlivé autorky.

Jakou roli hraje světlo – jako materiál, médium či atmosférický nástroj – v tvorbě těchto žen? A jak jste s ním pracovaly při přípravě výstavy?

Světlo hraje podstatnou roli asi ve všech kreativních výtvarných odvětvích. Ať už je to v našem případě fotografie nebo třeba tvorba svítidel. Vystavovat budou i sklářské výtvarnice, které zase se světlem pracují jiným způsobem. Sklo jako jejich médium světlo pohlcuje, zprostředkovává, transformuje, odráží… Co se týká tvorby samotné výstavy, samozřejmě také pracuje se světlem. Architektura výstavy vychází z přírodní inspirace, kde odraz světla hraje svoji roli. V momentě, kdy návštěvníci vstoupí do výstavního sálu, možná této inspiraci porozumí nebo ji tam objeví. Vychází z fotografie, na které se odtávající sníh mění ve vodní hladinu, na níž ale stále ještě zůstávají ostrůvky sněhu. Je to vlastně jedna hmota, která má různé podoby. A jedna se v druhé zrcadlí. Což velmi dobře ilustruje jednotu i různost, která se na výstavě projevuje.

Doufáte v nějaké reakce veřejnosti? Co očekáváte, že výstava vyvolá? A co by si měl návštěvník kromě vizuálního zážitku odnést?

Hovořila jsem o tématu odvahy, které je bytostně lidské a blízké i jednotlivým autorkám. Díla, kterými se v tomto kontextu prezentují, představují jejich úsilí, výsledek, kterého dosáhly. Zároveň jsem se snažila vtáhnout do výstavy také jejich osobnosti. Takže jsem všem dvaceti autorkám položila čtyři stejné otázky… Odpovědi budou součástí rozšířených popisků u jejich děl, takže si je budou moci přečíst i návštěvníci. Stejné otázky, odlišné odpovědi. Někdy autorky odpovídají jinými slovy, ale vlastně mluví o tomtéž. Některé jsou velmi osobní... Odráží se v tom, že existuje odvaha profesní či umělecká – a pak samozřejmě odvaha lidská. Krásně se to prolíná. Některá díla, jako je třeba triptych Gabiny Fárové, do nějž zařadila akty potetovaných vězňů, které fotografovala v 90. letech ve věznici se zvýšenou ostrahou ve Valdicích, do výstavy vnáší nejen osobní a tvůrčí odvahu autorky, ale také motiv muže – přitažlivého, avšak zároveň nebezpečného. Pro ženy věčné téma. Toto napětí se ve výstavě určitě projeví.

Byl pro vás nějaký moment při přípravě výstavy obzvlášť silný nebo nezapomenutelný?

Pro mě je nezapomenutelná celá příprava výstavy. Jsem velmi vděčná Janě Zielinski a festivalu Designblok, že mi dali příležitost tuto výstavu realizovat. Jsem nadšená z přístupu jednotlivých autorek, které jsou velmi vstřícné. Těší mě, že od začátku vítaly nejen to mezigenerační setkání, ale také občasné prolínání mezi různými uměleckými obory. A jsem moc ráda, že se Moravská galerie v Brně, kde jsem kurátorkou sbírky designu, může prezentovat i při příležitosti tohoto festivalu.

Autor: Klára Antošová