Osvětlení svatovítských varhan
Publikováno: 14. 10. 2026
Kdo z nás někdy nenavštívil Svatovítský chrám na pražských Hradčanech? Asi každý už někdy obdivoval jeho dechberoucí monumentalitu a staletou historickou výpověď. Ovšem málokdy návštěvníka napadne, aby zevrubněji zkoumal osvětlení, tím spíše osvětlení tamních varhan. O celém procesu nasvětlení vzácného nástroje a také o celkovém osvětlení katedrály píše Ing. Lubomír Mudroň, který stojí za těmito projekty.
V roce 2011 mě oslovil kardinál Dominik Duka se žádostí o zpracování studie nového osvětlení katedrály. Takto velký a významný úkol jsem přijal s pokorou a vyžádal si jako spolupracovníka Ing. arch. Marka Štěpána, který se ujal designové stránky projektu. Já připravil technické řešení. Výsledkem této spolupráce – musím říci, že velmi příjemné a plodné – byla komplexní studie osvětlení s následným rozpracováním prováděcí projektové dokumentace. Realizaci nového osvětlení provedl umělecký kovář Mgr. Martin Janda. Projekt byl zrealizován v roce 2013 a od té doby osvětlovací soustava dobře slouží všem účelům, ke kterým je katedrála využívána.
Nicméně pan kardinál Dominik Duka pojal v této době i myšlenku na instalaci nových varhan, což bylo a je považováno za dokončení stavby celého chrámu. Pan kardinál se stal duší projektu a rozvinul aktivitu, která vedla k realizaci tohoto snu. Když myšlenka varhan dostala konkrétní obrysy a byl vybrán designér doc. Ing. Peter Olah a dále výrobce a dodavatel Gerhard Grenzing, varhany začaly být reálným projektem. Součástí realizace bylo samozřejmě i osvětlení nového nástroje. Myšlenka Petera Olaha pojednat varhany jako Panskou skálu u Kamenického Šenova a uspořádat nástroj tak, aby nezakrýval rozetu na západní straně katedrály, vnesla do projektu jasné tvary. Peter Olah navrhl mezi píšťalami prospektu skleněné segmenty s integrovaným vnitřním osvětlením. Tohoto úkolu se ujala firma Lasvit. Já byl osloven s tím, abych doplnil externí nasvětlení nástroje tak, aby bylo možné obě světelné soustavy kombinovat a aby externí osvětlení varhan bylo integrováno do již realizované osvětlovací soustavy v katedrále.
Historický kontext
Abych navnímal nejen ducha katedrály, ale i samotné varhany, potřeboval jsem se ponořit i do historie, která je velmi zajímavá. Pojďme do ní alespoň krátce nahlédnout. Dne 30. dubna 1344 byla Praha povýšena na arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského. Šest dní poté bylo papežskou bulou uděleno pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic právo korunovat českého krále. Dne 21. listopadu 1344 Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. Přítomni byli dva z králových synů: Karel IV. a Jan Jindřich. A také pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.
Sv. Vít je trojlodní katedrála s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem. Tuto téměř kubickou místnost Parléř zaklenul do té doby neznámou klenbou hvězdicového vzoru, jejíž podpory se oproti tradičním klenbám přesunuly z rohů místnosti do třetin stěn. Svatováclavská kaple byla vysvěcena roku 1367 a do roku 1373 vyzdobena. Vedle kaple sv. Václava vznikla do roku 1368 jižní předsíň a v jejím patře korunní komora, kde jsou uloženy české královské korunovační klenoty.
Parléř poté založil velkou neboli zvonovou věž, kterou jeho nástupci dovedli až do výše 55 metrů. Chór byl zaklenut a dokončen roku 1385. Po smrti Karla IV. Parléř ještě pokračoval v díle, ale dvacet let po císaři zemřel i on. Zájem následovníků následně opadl. Parléřovi synové zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí. Katedrála tak zůstala až do roku 1929 torzem.
Západní část lodi a průčelí se dvěma osmdesátimetrovými věžemi byly přistavěny v letech 1873–1929 podle projektu Josefa Krannera (zemřel v roce 1871) a od roku 1872 (s definitivním potvrzením 17. května 1873) Josefa Mockera. Po Mockerově smrti převzal 16. ledna 1899 vedení Kamil Hilbert. Byly postaveny obě západní věže, hlavní loď a příčná loď, navazující na gotickou část, ale bez kleneb a okenních kružeb. Dokončoval se opěrný systém a stavěl kovový krov. V září 1929 byla za účasti prezidenta Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače (jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu na straně jižní) dokončena dostavba katedrály. Slavnostně byla vysvěcena 12. května 1929 při příležitosti oslav 1 000. výročí smrti svatého Václava a veřejnosti předána 28. září téhož roku.
Mimo bohoslužby slouží chrám jako pokladnice českých korunovačních klenotů a svatovítského pokladu, mauzoleum českých králů a galerie sochařských a malířských portrétů. Za Hilbertova působení se také prováděly archeologické výkopy, při nichž byly objeveny části předchůdců katedrály – románské baziliky a předrománské rotundy. Na výzdobě západní části se podílela řada význačných umělců – František Kysela, Max Švabinský, Alfons Mucha, Karel Svolinský, Otakar Španiel, Vojtěch Sucharda a další. Na novogotické dostavbě chrámu se jako vyučený kameník podílel i Antonín Zápotocký.
Nápady a zkoušky
Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze je od roku 2013 ozářena novým osvětlením, které bylo realizováno – jak již bylo zmíněno – podle návrhu, který jsme vytvořili s Ing. arch. Markem Štěpánem. Nová soustava byla po přípravné studii realizována formou válcových svítidel. Každé se skládá z několika nezávisle otočných segmentů a v každém je válcová světelná vložka, která umožňuje osazení různými optikami a optickými doplňky. Rovněž má každý segment svítidla vlastní adresu v systému a lze jej nezávisle ovládat. Svítidla jsou osazena moderními a úspornými zdroji světla. Jsou konstruována tak, aby umožnila efektivní směrování světla a kvalitní zaclonění proti oslnění.
Princip adjustace svítidla umožňuje téměř libovolné směrování hlavic, jež jsou osazeny různými optikami, a to podle objektu, na který svítí.
První zkoušky probíhaly ve vzorkovně Lasvitu v Novém Boru. Bylo tam několik maket píšťal a různá provedení křišťálových segmentů. Interní osvětlení fungovalo díky bublinám a šlírám ve skle, ale externí osvětlení nebylo příliš přesvědčivé, protože jsem zvolil příliš široké křivky svítivosti. Experimentoval jsem s eliptickými a washlightovými optikami, ale ukázalo se, že je nutno použít spotovou optiku.
Mezitím probíhaly konzultace s památkáři Správy pražského hradu a po několika zkouškách jsme dospěli k závěru, že v lodi katedrály zavěsíme dvě svítidla stejného typu, jaká tam již máme, pouze je osadíme užšími optikami – cca do 10 stupňů. Abychom to mohli vyzkoušet na místě, domluvili jsme se, že umístíme svítidla na triforium z jedné strany, abychom posoudili vizuální efekt na již reálných píšťalách. Zapůjčil jsem si proto 6 ks svítidel s ovládáním Casambi, která jsem umístil na stojany na jižní část triforia do druhého travé. V podstatě tedy do místa, kde mi památkáři schválili zavěšení svítidel. Jenže se ukázalo, že toto směrování svítidel nefunguje. Na píšťalách se objevovaly nevhodné efekty, skleněné elementy interního osvětlení splývaly s píšťalami a tvořily vzhledově nepřehlednou změť, kterou bych popsal jako zmačkaný staniol od čokolády. Kde byl problém?
Problém byl v tom, že makety píšťal v Novém Boru byly matné, zatímco cínové píšťaly prospektu varhan byly vysoce leštěné. Další zmatek do toho vnášely křišťálové segmenty, jejichž přední hrany často vystupovaly před píšťaly, čímž vytvářely změť odlesků. Navíc jsou píšťaly ve spodní části kónické. Čili: Spodek píšťaly tvoří kužel, který opět pokaždé odráží světlo do jiného místa. Takže když jsem naladil osvětlení tak, aby vypadalo dobře z prostředku katedrály, vypadalo špatně jak z presbytáře, tak ze zadní části katedrály. Přestože výpočet ukazoval vyhovující řešení, reálná situace byla velmi špatná.
Cesta k řešení
Pak jsem si uvědomil, že jsem v Novém Boru zkoušel externí osvětlení zespoda směrem nahoru, takže jsem přemístil svítidla na kůr pod prospekt varhan a svítil šikmo nahoru. Ukázalo se, že je to správná cesta, protože svícení pod tímto úhlem přestalo příliš akcentovat křišťálové segmenty, sjednotilo se osvětlení spodních kónusů píšťal a po lehkém zaclonění jsem zásadně omezil i parazitní toky směrem ke klenbě katedrály.
Po těchto zkouškách jsme přistoupili k realizaci. Design svítidla byl zachován tak, jak je použit v lodi, svítidlo je však umístěno horizontálně za balustrádou kůru. Svítidel je zde 12 a jsou umístěna po 6 z každé strany. Vytipovali jsme vhodný čip a příslušnou optiku a integrovali je do hlavice svítidla. Realizaci prováděl opět Mgr. Martin Janda, který připravil mechanické díly, zkompletoval svítidla a namontoval je na kůr.
Naši montéři připravili rozvaděče s ovládací elektronikou, provedli instalaci kabeláží a zapojení dle schématu.
Svítidla jsou implementována do systému ovládání katedrály, který je realizován komponenty Dynalite fy Philips. Komunikace s hlavním systémem běží po optickém kabelu a máme zde propojení se systémem interního osvětlení firmy Lasvit, takže máme možnost implementovat scény interního osvětlení do scén použitých v katedrále, což zásadním způsobem rozšířilo možnosti různých kombinací a scén.
Je třeba uvést, že v katedrále používám chromatičnosti 2 700 K, resp. 3 000 K, což jsou vhodné barevné teploty k osvětlení pískovce, lavic, fresek a dalších objektů. Na varhany jsem však použil barevnou teplotu 4 000 K, protože cínové píšťaly v teplé bílé vypadaly zašle a ani odlesky na křišťálových segmentech nebyly úplně dobré. Je zde použit kvalitní plnospektrální čip Cree se stupněm barevného podání 97, což dodává prospektu varhan ten správný lesk. Lasvit má možnost regulovat barevnou teplotu integrovaného osvětlení v rozmezí 2 200–3 500 K. Zkouškami jsme zjistili, že subjektivně je tato kombinace velmi příjemná, protože pokud nastavíme osvětlení na barvu, která koreluje s barvou pískovce stavby a externí osvětlení tomu dodá lesk čistou bílou, je vjem velmi příjemný.
Finále
V současnosti je připraveno 28 kombinací interního a externího osvětlení k implementaci do scén hlavního osvětlení katedrály. Flexibilní řídicí systém umožňuje téměř neomezené možnosti kombinací osvětlení, které lze upravovat podle požadavků provozovatelů katedrály. Díky systému máme možnost adresovat každé svítidlo individuálně.
Závěrem bych rád uvedl, že práce na tomto projektu byla velmi příjemná a konstruktivní. Chtěl bych proto poděkovat všem spolupracovníkům, kteří mi s projektem pomáhali, ale zejména lidem ze Správy pražského hradu. Jmenovitě arch. Petrovi Chotěborovi a Mgr. Petrovi Měchurovi. Dále Nadačnímu fondu svatovítských varhan, a sice Mgr. Vojtěchu Mátlovi a panu Štěpánu Svobodovi. Rovněž děkuji za skvělou spolupráci firmě Lasvit, zejména Janu Formánkovi a Mgr. Martinu Jandovi za konstruktivní a kreativní přístup. A „last but not least“ svým kolegům Jiřímu Výbornému a Martinu Paclovi za skvělý profesionální výkon během celé akce.
Autor: Ing. Lubomír Mudroň
Literatura:
- Wikipedia.org – otevřená
encyklopedie - Ing. arch. Marek Jan Štěpán, Ing. Lubomír Mudroň: Studie osvětlení katedrály sv. Víta,
Václava a Vojtěcha 2011 - Signify: Dynalite
catalougue 2026 - CREE catalougue 2026
- Mgr. A. Martin Janda:
Katedrála svatého Víta:
Výrobní dokumentace svítidel
