Proč zachovat kompetence krajských hygienických stanic?

RNDr. Marie Juklová, renomovaná expertka v oblasti hygieny osvětlení, se ve svém textu zabývá významem preventivního dozoru nad osvětlením v hygienické službě. Zároveň přidává své cenné osobní postřehy a zkušenosti z praxe.

Z období práce na výzkumném pracovišti jsem si odnesla základy fyziologie zraku a odpovědnost za význam a tvorbu světla v pracovním prostředí. Na oddělení hygieny práce, v rámci úseku osvětlení, bylo mým úkolem posuzování projektových dokumentací, řešení stížností na problémové osvětlení na pracovištích a tehdy i možnost měření denního a umělého osvětlení. Ke zvládnutí těchto prací je nutná znalost stavařské problematiky návrhů denního osvětlení i problematiky návrhů umělého osvětlení, které jsou doménou elektrospecialistů. Nad tím vším stojí aspekt prevence zrakových i nezrakových účinků světla na lidské zdraví. V jeho zajištění spočívá práce a poslání hygienika především.

K výkonu svého poslání jsem naštěstí měla dostatek zdrojů. Čerpala jsem z literatury zděděné po doc. Maňákovi a doplňovala si potřebné poznatky v odborných kurzech. Velmi mne obohacovaly konference o osvětlení pořádané v Plzni a v Ostravě, které jsem navštěvovala nejprve jako účastník a brzy také jako přednášející a spoluorganizátor.

Pohled z praxe

Praxe je však nenahraditelná, tu nelze nikde nastudovat. Díky svému dlouholetému působení ve sféře hygieny osvětlení mám srovnání s dobou jak před „revolucí“, tak po ní. Pokud mohu v předrevoluční době vyzdvihnout něco kladného, byla to možnost experimentální práce v rámci hygienické stanice a dále možnost ve sporných případech odborně hájit své stanovisko. Byť bylo mnohdy v rozporu s tehdejší legislativou, která nikdy – ani dnes – nemůže brát v potaz všechna úskalí kvalitního osvětlení.

Co obnáší posouzení osvětlení v projektové dokumentaci?

Je několik možností. První z nich je o světlo se vůbec nezajímat. I to je bohužel možné. Další variantou je jen zkontrolovat, zda je v projektové dokumentaci přiložen návrh elektroinstalace, v lepším případně i návrh umělého osvětlení. Poslední možností je, že v projektové dokumentaci je jak návrh denního osvětlení, tak návrh umělého světla. Nyní je otázkou, kdo je schopen tyto návrhy posoudit, zda odpovídají zdravému pracovnímu prostředí, tedy zajištění prevence. Od dob založení hygienických stanic u nás je přesně toto jejich posláním: chránit zdraví.

Co je úkolem hygienika?

Dle mých zkušeností investor na každé stavbě šetří na nákladech. Osvětlovací otvory jsou nákladově i z hlediska údržby dražší než ničím nenarušené stěny či střechy. I když si je projektant vědom potřeby správně navrhnout denní osvětlení, je v područí zadavatele a i přes svůj vnitřní odborný nesouhlas musí respektovat jeho přání. Mnohokrát jsem to byla já, kdo se za odpovědný názor projektanta proti investorovi musel postavit. To byl a je úkol hygienika: Nejen dodržovat platnou legislativu, ale především chránit zdraví.

Náklady na provoz umělého osvětlení investora již většinou nezajímají, ty budou po dlouhá léta platit nájemci či provozovatelé stavby. „Nějakou tu elektřinu někdo vyrobí a nějaká ta ekologie, to je problém jiných…“

Z hlediska hygieny osvětlení jsou nejproblematičtější pracoviště bez denního světla. Ano, jsou i taková, kde denní světlo není možné z technologických důvodů zajistit. Většinou je však důvodem absence denního světla úspora nákladů stavby. Jednou z cest, jak potřebu denního světla na pracovišti v projektu obejít, je tvrdit, že pobyt pracovníků v prostředí bez denního světla nepřesáhne 4 hodiny za pracovní směnu. S tím, že druhá část směny proběhne v prostředí s vyhovujícím denním osvětlením. Což ovšem posléze málokdy odpovídá realitě. Podobně málokdy platí tvrzení, že budou mít všichni pracovníci poloviční úvazek. Nebo že budou po více než 4 hodinách pobývat mimo pracoviště v terénu. Vesměs jde o lži. Zavíráme nad nimi oči, a tak mohou tyto z hlediska hygieny osvětlení tristní podmínky kvůli nedostatku jakékoli kontroly ničit zdraví zaměstnanců po dlouhé roky.

Existuje bezpočet pracovišť takto schválených i neschválených – a bez postihů provozovaných. Např. hypermarkety či výrobní haly bez dostatečného počtu osvětlovacích otvorů. Stížnosti na nevyhovující osvětlení a z něj vyplývající zdravotní problémy jsou v obavách ze ztráty zaměstnání asi vzácné. Hygienická služba se sice snaží uhájit zdravé podmínky pracovního prostředí, ale realita je z různých důvodů alarmující. Kdy přijde čas, že malé dítě zvolá, že je král nahý?

Pokud je světelnětechnický návrh denního světla předložen a obsahuje kromě technické zprávy jeho výpočet, je otázkou, zda byly do výpočtů zadány správné hodnoty. Z praxe vím, že právě tudy často vede cesta k nadhodnocování výsledků k dosažení souladu s legislativou. Je na posuzovateli toto odhalit a požadovat nápravu. Což ovšem vyžaduje znalosti, čas, zkušenost a často i představivost posuzujícího. Doložení hodnot množství světla o kvalitativních požadavcích ve vztahu ke specifikaci pracovního prostředí nevypovídá dostatečně. Je třeba brát v potaz rovnoměrnost osvětlení, zábrany oslnění, poměr jasů v zorném poli, barevnost prostředí, směrovost osvětlení, směr pohledu pracovníků, nerušený výhled do venkovního prostoru, předpokládanou zrakovou zátěž, … U umělého osvětlení hrají roli také barva a stálost osvětlení. Požadavky jsou stavba od stavby vždy jedinečné a je nutno je posuzovat ve vztahu k předpokládané technologii. Představa, že by tuto práci mohl vykonávat pracovník stavebního úřadu a potom ji sám sobě při kolaudaci schválit, je naprosto scestná. Posuzování pracoviště z hlediska denního i umělého osvětlení je práce pro vysoce erudovaného odborníka, hájícího zdravé pracovní prostředí, prevenci a zdraví zaměstnanců.

Kolaudace z pohledu hygienika

Další kapitolou práce hygienika jsou kolaudace staveb, pracovišť. Hygienik je jedním ze členů kolaudačního týmu. Jím posouzená projektová dokumentace má být při kolaudaci k dispozici ke kontrole. Je potřebné, aby byl účastník kolaudace i posuzovatelem projektu a dostatečně znal jeho úskalí. Stavby se mnohdy kolaudují ještě bez technologií a znalosti pracovních míst. Pokud jsou tedy kontrolovány předložené parametry umělého osvětlení, logicky dostatečně nevypovídají o výsledném efektu ve vztahu se zamýšlenou technologií a budoucí realitě. Proto by měl provozovatel požádat o měření umělého osvětlení znovu vzhledem k pracovištím. Měření denního osvětlení je pro jeho náročnost víc než výjimečné. Je možno pouze provést orientační kontrolu shody stavby s návrhem denního osvětlení. Pro rozsah a náročnost kontroly však pro toto není při kolaudaci vůbec dostatečný prostor. Někdy je dodatečným řešením zkušební provoz.

Nabízí se otázka, jak postupovat, je-li z hlediska osvětlení odhalen zjevný nesoulad se schváleným projektem. Nezkolaudovat stavbu? To je velmi drahé. Může o tom vůbec rozhodnout hygienik? Většinou se v takových případech hledají cesty, jak jeho požadavky obejít. Jaký smysl má tedy účast hygienika při kolaudaci?

Zažila jsem situaci, kdy v projektu předloženém při kolaudaci velké stavby chyběl schválený návrh denního osvětlení s odůvodněním stavebního úřadu, že se asi ztratil. Nebylo tudíž možné zkontrolovat hygienou schválený návrh, jen kvalifikovaným odhadem konstatovat zjevný nedostatek osvětlovacích otvorů. Na pozdější dotaz jednoho zástupce developera, kolik stojí v ČR ztracení projektu, jsem mohla jen odpovědět, že jsem žádný projekt neztratila. Že se na to musí zeptat na stavebním úřadě. To je realita tlaku investorů na kohokoli, kdo chce stavět s co nejmenšími náklady. A nezavírejme oči ani před tlakem investorů na kontrolní orgány. Ty vždy byly, jsou a budou. Dopad na zdraví lidí stojí na vedlejší koleji.

Odpovědnost hygienické služby

A jsme zase u poslání a odpovědnosti hygienické služby. U odpovědnosti za nedostatečnou osvětu ohledně vlivu denního světla na člověka. U spoluodpovědnosti za nárůst zrakových potíží a vad, depresí, onkologických onemocnění, rozbitých biorytmů, autoimunitních onemocnění, … Jejich četnost roste! A opět je tu otázka: Kdo to zaplatí? Investor na stavbě ušetří, úhrady za nemocnost občanů padnou na zdravotní pojišťovny. Stále platí, že kam nechodí slunce, chodí lékař. Hygienik neschvaluje stavbu, ale zdravé pracovní a životní prostředí lidí. Uvažovaný návrh svěření posuzování osvětlení stavebním úřadům tudíž jednoznačně považuji za nekvalifikovaný a krajně nezodpovědný.

Tento dopis (zde redakčně upravený) vznikl v souvislosti s projednáváním návrhu 13. novely NSZ (tis k67/0) a byl dne 30. 1. 2026 odeslán hlavní hygieničce ČR Barboře Mackové a ministru zdravotnictví ČR Vojtěchu Adamovi. Novela stavebního zákona uvažuje o vyloučení hygienických stanic – ke stavbám by již neměly vydávat závazná stanoviska.

Autor: RNDr. Marie Juklová