Publikováno: 21. 10. 2025
V debatách mezi architekty a světelnými techniky často vítězí měkké a rovnoměrně rozptýlené světlo, které dokáže navodit klidnou atmosféru a zvýraznit kvality prostoru bez oslňování. Přesto má své místo i směrové kontrastní osvětlení. Dokáže totiž zdůraznit materiály, struktury a výtvarné akcenty. Jaký přístup tedy zvolit? Univerzální odpověď neexistuje. Klíči jsou vždy kombinace, promyšlená kompozice a respekt k funkci i charakteru daného prostoru.
Mezi architekty i světelnými techniky jsou mnozí zastánci především měkkého rozptýleného světla, které v interiéru navodí klidnou atmosféru a pohltí celý prostor. Zvláště je-li použito formou nepřímého osvětlení s hlavním světelným tokem vedoucím do stropu. Ovšem při správné instalaci vytvoří rovnoměrně osvětlenou plochu s využitím rozptýleného světla i přímé osvětlení s difuzní optikou.
Zcela difuzní osvětlení prostoru pro spaní (kombinace přirozeného a umělého světla) vychází z celkového konceptu interiéru, kde osvětlení podporuje teplé přírodní materiály, včetně oblých tvarů polstrování nebo doplňků – vázy (obr. 1).
Jiný příklad zcela difuzního osvětlení – pocitově chladný ortogonální betonový prostor je kontrastně zabydlen měkkým organicky plynoucím sedacím nábytkem, jehož měkký výraz je podpořen zcela rozptýleným světlem ze závěsného svítidla Luceplan Levante (obr. 2).
V protikladu s tím vytváří směrové reflektorové světlo ostré rozdíly mezi osvětlenou plochou a ostatním neosvětleným prostorem. Jsou zde patrny velké rozdíly jasů osvětlených povrchů oproti okolnímu prostředí.
![]() |
|
Obr. 2 – Luceplan – Levante – design Marco Spatti, dvě velikosti závěsných svítidel – průměr 64 cm a 106 cm, příkon 28 a 54 W, CRI 90, 2 700 K, vyrábí se také stojanová verze. |
Na rozdíl od obr. 1 a 2 je zde prezentován pouze přímý způsob osvětlení katafalku kuchyňské linky umocněný absencí jakéhokoli jiného světla – inscenovaný obrázek interiéru prezentující především prakticky neviditelný minimalistický světlený zdroj (Davide Groppi Nula) v reálu vyžaduje doplnění dalším rozptýlenějším osvětlením, protože z mohutně osvětleného pracovního místa by oči uvyklé vysokému jasu hleděly do černého prostředí (obr. 3).
Další příklad přímého osvětlení přesně charakterizující jeho charakter – vedle směrovosti, a tudíž lokálně zvýšené osvětlenosti vytváří směrové světlo pomocí vlastních a vržených stínů hmotu těles, vytváří lokální akcenty – zdůrazňuje nejen tvary, ale i barvy, struktury povrchů, detaily provedení, v neposlední řadě dynamiku prostoru (obr. 4).
Ne vždy ale musí mít přímé světlo úzkou optiku, vytvářející ostré hranice mezi nasvětlenou a neosvětlenou plochou. I přímé světlo se širokou optikou doplněnou difuzním stíněním vytvoří příjemnou měkkou charakteristiku osvětlovaného prostředí.
V kontrastu s jinými ukázkami je na této fotografii pouze jeden způsob osvětlení přímým světlem; vysoký prostor je zcela ovládán přívodními kabely svítidla – optická část nabízí sice přímé, ale široké měkké světlo cloněné stínidlem (obr. 5).
![]() |
|
Obr. 3 – Davide Groppi – Nula – design Davide Groppi, průměr viditelné části vsazeného pohledového svítidla je 18 a 25 mm, 14 W, optika 18–32°, 2 700 K – 347 lm, 3 000 K – 357 lm, CRI > 90. |
Z tohoto jednoduchého porovnání vychází jednoznačně pozitivně světlo difuzní – tedy rozptýlené rovnoměrné osvětlení. V předchozí větě je ale důležité slovo rovnoměrné. Psychologicky je rovnoměrné rozptýlené světlo (se kterým pracují příslušné normy) příjemné, měkké, neoslňující, při patřičné intenzitě zcela vhodné pro pracovní, a zejména relaxační činnosti. Především v případě pracovní činnosti však může být tento způsob umělého osvětlení poněkud nudný, uspávající, bez podnětu ke zvýšení efektivity práce.
Pokud je interiér osvětlen pouze rozptýleným plošným světlem, může být uživatel ochuzen o zvýraznění určitých estetických dominant daného prostoru. A to nejen solitérů typu uměleckých děl, ale i prvků vybavení, jako jsou např. kvalitní podlaha či povrchy stěn. (Je jedno, zda se jedná o dřevo, dlažbu, koberec nebo stěrku.) Příliš rovnoměrné osvětlení nás tedy může ochudit o působivost kvalitních detailů interiérů. Ať už jde o zajímavě pojaté dveře, zpracování a materiál schodů nebo třeba dřevěný trámový strop.
Kombinace několika způsobů emitování umělého světla – hlavní osvětlení je tvořeno velkými závěsnými svítidly, které poskytují světlo jak přímé, tak nepřímé – obě složky distribuují rozptýlené světlo. Kromě toho jsou uprostřed spodní plochy vybaveny směrovými svítidly s přímou světelnou složkou a úzkou charakteristikou světelného toku. Tato hlavní svítidla, která zalijí prostor základní hladinou osvětlení, jsou doplněna klasickými lištovými reflektory (obr. 6).
Postupně se dostáváme k tomu, že je často vhodná kombinace obou způsobů osvětlování, kdy např. přímé osvětlení jen měkce lokálně doplní základní difuzní světlo.
Primárně rozptýlené osvětlení, které nejlépe odpovídá charakteru interiéru (teplé hnědobéžové tóny, dřevo, oblé tvary sedacího nábytku), je zde doplněno drobnými akcenty přímého osvětlení zvýrazňujícího dílčí detaily (nábytek, strop); současně ale toto přímé osvětlení nenarušuje celkový difuzní charakter osvětlení obytné místnosti (obr. 7).
Obr. 6 – Axo Light – interiér zámku rodiny Bolognini (v Sant‘Angelo Lodigiano) – osvětlení rytířského sálu (nyní muzeum); projekt: PiQuadro Luce srl; svítidlo Scin – design: Manuel Vivian; max. 5 × 17,5 W LED E27, průměr svítidla 160 cm, výška 31 cm; pro tento konkrétní případ byla dosazena v dolní části svítidla pro reflektorové přímé osvětlení.
![]() |
|
Obr. 7 – Luceplan – Alibel, design: Alessandro Zambelli; řada závěsných, stropních nebo nástěnných svítidel do lišty pro přímé a nepřímé osvětlení s odrazem světla o stínidlo (vodorovné nebo svislé); 2–9 W LED, 2 700 K, 3 000 K, CRI 90. |
Jednoduchá odpověď. Ani jedno řešení nemusí být správné. Záleží na více okolnostech. Je třeba posoudit prostředí a charakter interiéru. Záleží na funkci, na použitých materiálech, na celkové koncepci. Ale také na architektovi, jak s daným prostředím pracuje. A na tom, zda má osvětlované prostředí hodnotu, kterou je vhodné zdůraznit. Potažmo nedostatky volající spíše po potlačení.
Velmi záleží na charakteru stavby, interiéru, který je třeba osvětlovat. Fotografie ukazuje, že se v daném případě pouze nepřímým osvětlením, které zdůrazní klenebné pole, vytvoří celý vjem úplně prázdného, ale tektonicky mimořádně zajímavého prostředí. Pozn.: Fotografie nedokáže zobrazit skutečný vjem lidského oka, které je podstatně citlivější než vjem optického článku ve snímacím zařízení. Reálně oko člověka vnímá menší kontrasty jasů dopadajícího světla na okolní plochy, současně je méně patrný neosvětlený terč stínidla vlastního svítidla – ten je osvětlen odraženým světlem (obr. 8).
Opět primárně rozptýlené světlo ve strohém minimalistickém interiéru, kde se čeká na zákazníka a na pokrm, který interiéru vnukne život. Doplněny jsou drobné světelné akcenty přímého osvětlení – stolní lampy, závěsné svítidlo (obr. 9).
![]() |
|
Obr. 8 – Davide Groppi – Asintoto – design Davide Groppi, stropní svítidlo pro nepřímé osvětlení, 18 W LED, 2 700 K – 1 435 lm, 3 000 K – 1 481 lm, CRI > 90, průměr stínidla 40 cm, výška závěsu 30 cm. |
Obvyklejší je tak kombinace obou základních způsobů osvětlování s podporou předností řešeného prostředí a vybavení interiéru.
Kombinace nepřímého osvětlení se zvýrazněným vybavením interiéru – teplé směrové přímé světlo s úzkou optikou vytváří kontrasty nasvětlené plochy a vlastních a vržených stínů, kompozice a osvětlení podtrhují lineárnost prostoru v souladu s nábytkem (obr. 10).
Současně je důležité respektovat subjektivní způsob vnímání investora. Nechal bych rozhodnutí o způsobu osvětlování daného prostředí na architektovi. Pokud se architekt umělému osvětlování nechce věnovat, tak světelnému technikovi. Pouze tito fundovaní odborníci dokážou rozeznat nejen kvality stávajícího interiéru v určitém konkrétním prostředí, ale rovněž potřeby investora.
Osvětlování musí být v souladu s celkovým záměrem, a to včetně funkce daného prostředí. Rozptýlené měkké a neoslňující umělé světlo vyžadují klidové a relaxační prostory, např. ložnice. Samozřejmě je vhodné doplnění o různá související světla plnící specifické funkce. V ložnicích je pro příklad třeba myslet na čtecí lampičky či vnitřní osvětlení zásuvek, šatních skříní apod.
Převažující nepřímé osvětlení hlavním stropním svítidlem (spolu s nepřímým světlem skryté LED linky osvětlující rytmicky se opakující dřevěný obklad) je doplněno přímou složkou světla z centrálního svítidla. Protože se jedná o ložnici, má i přímá složka širokou optiku, a dodává tak rozptýlené světlo. Osvětlení opět podporuje celkový charakter interiéru – měkký výraz podporuje jak barevnost, tak oblé tvary nábytku s hojným využitím textilií. Lze předpokládat, že hlavní svítidlo lze pomocí dálkového ovladače stmívat, případně měnit teplotu chromatičnosti bílého světla (obr. 11).
Dva v jednom – čtecí lampička s přímým směrovatelným světlem. Ostrost směrového světla zjemňuje nepřímé skryté světlo pod přírubou směrového reflektorku. Tato kombinace je podstatně příjemnější pro oční vjem – snižují se kontrasty jasů na povrchových plochách v interiéru (obr. 12).
Postupně se posouváme k závěru. I sebelépe světelně vyřešený prostor se však po určité době užívání může stát fádním. Čím častěji daný prostor využíváme nebo navštěvujeme, o to více tento problém nabývá na intenzitě. Roli hrají také psychický a fyzický stav uživatele. V čase se mění a s nimi také naše potřeby a požadavky na osvětlení. Zde je prostor pro individuální nastavení. Běžné je dnes nastavení intenzity osvětlení (stmívání). Postupně se prosazuje proměnlivost bílé barvy. Ovšem ve vztahu k přímému nebo nepřímému, respektive rozptýlenému osvětlení již možnost nastavování s týmž svítidlem tak běžná není.
Uvádím zde dva příklady, kde instalovaná svítidla umožňují tuto změnu směřování světelného toku do horního a dolního poloprostoru samostatně ovládat, a tím měnit a spoluvytvářet charakter i světelnou intenzitu dle individuální potřeby, momentálního využití. Nebo jednoduše podle subjektivní nálady.
Kombinace přímého a nepřímého osvětlení velkých prostor pomocí velkého počtu drobných závěsných svítidel s přímým světelným tokem, přímé osvětlení může být doplněno o bodové nepřímé osvětlení do horního poloprostoru (obr 13).
Foscarini Spokes – závěsné svítidlo nabízí různý způsob distribuce světla. Vedle přímé složky do dolního poloprostoru umožňuje optická část v dolní partii svítidla svítit z této spodní části i vzhůru – do stínidla z jemných tyčových povrchů. Zde se částečně světlo odrazí, větší část projde, a vytváří tak zajímavou kresbu na přilehlých stěnách a na stropu (obr. 14a, 14b).
Obr. 14a, 14b – Foscarini Spokes, design Garcia Cumini, několik tvarů a velikostí závěsných svítidel, barva bílá, černá, antracit, měděná, zlatá, světelný zdroj v dolní části svítidla – světlo přímé, nepřímé a přímonepřímé, 30 W LED, 3 220 lm, 2 700 K.
Autor: Ing. arch. Luboš SekalA.A.L.S.,
atelier architektury
www.sekal.cz
foto: webové prezentace jednotlivých výrobců a designérů