Světlo by mělo svítit pro nás. Ne na nás

Magnus Wästberg, zakladatel a generální ředitel švédské společnosti Wästberg Lighting, vidí ve světle mnohem víc než jen světlo samotné. Vidí ho prostřednictvím své osobní filozofie: hovoří o jeho podstatě, emocionálním přesahu a historickém významu této veličiny. Unikátní svítidla v sobě spojují skvělý design, estetiku, udržitelnost a funkčnost.

Když vám řeknu slova světlo a osvětlení… Co pro vás znamenají?

Všechno. To je první slovo, které vás napadne. Bez světla není nic.

Jak říkáte, vyrostl jste mezi světlem a osvětlením, protože váš otec vedl ve Švédsku firmu na výrobu osvětlení. Ovlivnilo to nějak vaši profesní dráhu?

Samozřejmě. Když se teď ohlédnu, hodně mě to formovalo a ovlivnilo. Když jsem byl mladší, nepřemýšlel jsem o tom, ale už si to uvědomuji. Ovlivnilo mě nejen to, že jsem vyrůstal v podnikatelské rodině, ale také to, že můj otec pracoval se světly a osvětlením. Mám na to mnoho a mnoho vzpomínek. Vždycky jsem miloval naše rodinné dovolené, kdy jsme s otcem navštěvovali továrny na osvětlení, naše dceřiné společnosti, různé designéry, zatímco matka a sestra jezdily do města, nakupovaly, prohlížely si památky... Doprovázel jsem ale otce na jeho pracovní schůzky velmi rád, viděl jsem prostředí výrobních hal, seděl u stolu, kde muži a ženy diskutovali, navrhovali a skicovali nové výrobky, které jsme tam pak o rok později viděli vyrobené. Proces vývoje – proměna nápadů v konkrétní řešení a konkrétní výrobky – mi připadal jako druh magie. Bylo to pro mě fascinující. Jako stavění z lega, ale tak nějak doopravdy. Vždycky jsem byl zkrátka rád v kontextu, v tom tvůrčím prostředí. A můj otec ve mně smysl pro design pěstoval od útlého věku, bral mě do muzeí, seznamoval mě s architekturou. Byla to tím pádem přirozená a důležitá součást mého života.

Takže jste vyrůstal s touhou pokračovat v rodinném podnikání?

Ne, nic takového. S rodinným podnikem jsem nechtěl mít nic společného! Na univerzitě jsem vystudoval obchodní administrativu a pokračoval ve vlastní kariéře. Přestěhoval jsem se do Stockholmu a začal pracovat v obchodě jako poradce pro management. Ale velmi rychle jsem si uvědomil, že mě to nebaví. Díky otci a jeho kolegům jsem měl jasnou představu, jak vypadá profesní život založený na vášni a nadšení. A právě to mi v korporátu chybělo. Rozhodl jsem se, že si svou další cestu zvolím srdcem a budu dělat to, co opravdu chci. Design, architekturu, produktový design. Proto jsem založil vlastní společnost Wästberg Lighting.

Váš vztah ke světlu a osvětlení charakterizuje věta: „Dobré světlo se nemůže opírat pouze o měřitelné vlastnosti.“ Rozumím tomu tak, že existují i další neměřitelné vlastnosti, které jsou stejně důležité. Chápu to správně?

Lze to chápat například tak, že většina lidí by se pravděpodobně cítila lépe při takovém osvětlení, které vytvářejí svíčky při večeři v restauraci, než při takovém osvětlení, které vytváří statické stropní světlo na školní chodbě. Není to proto, že by osvětlení na školní chodbě bylo špatné – splňuje všechna měřitelná kritéria a normy. Ale to je jen jeden pohled na osvětlení. Druhý pohled je ten neměřitelný – pocitový, emocionální. Jak atmosféra vytvořená osvětlením působí na lidi. Máme často tendenci zaměřovat se na to, co můžeme definovat, pochopit, kvantifikovat. Při navrhování osvětlení se soustředíme na měřitelné vlastnosti, jenže pak vytváříme světelná řešení, která se nezabývají emocionálními vlastnostmi. A ty jsou podle mého názoru stejně důležité jako ty fyzické. Myslím, že na to někdy zapomínáme.

Když popisujete, jak vnímáte a cítíte filozofii světla, zmiňujete citát Paula Kleeho. Můžete mi o něm říci více?

O světle a jeho povaze jsem vždy hodně přemýšlel, ale nedokázal jsem to dobře formulovat. A pak jsem narazil na tento citát, který to vystihuje stručně a krásně: „Jedno oko vidí, druhé cítí.“ To je citát, který se mi líbí. Paul Klee samozřejmě nemluvil o světle. Pravděpodobně mluvil o vidění světa. Ale pro mě to byl dokonalý způsob, jak popsat svůj pohled na světlo. To, co vidím, je pro mě fyzická potřeba světla – potřebujeme číst a psát. Ale to, jaké pocity ve mně světlo vyvolává, je emocionální potřeba. Při řešení osvětlení se tedy nemůžeme zabývat pouze „okem“, které vnímá světlo jako fyzickou potřebu, protože bychom nevytvořili ucelené řešení.

S čím podle vás souvisí naše emocionální potřeba světla?

Hodně jsem o tom přemýšlel – o nás jako o lidských bytostech a našem vztahu ke světlu v průběhu historie. Po více než milion let byl oheň naším jediným zdrojem světla. Teprve v posledních sto letech žijeme s elektrickým světlem. To je doba, která je ve srovnání s vývojem lidstva jako mrknutí oka. Elektrické světlo se stalo něčím, co mění noc v den a tmu ve světlo. Oheň měl ale mnohem větší smysl: plašil zvířata, zahříval nás, dával nám pocit bezpečí. Umožňoval nám vařit a jíst teplé jídlo, což rozvíjelo mozek. Když hořelo v jeskyni, plameny začaly tančit na stěnách, lidé na stěny začali malovat, a tak se zrodilo umění. Když se lidé shromáždili kolem ohně, vyprávěli si příběhy, a tak se zrodila literatura. Oheň byl tedy původcem mnoha věcí, které z nás dělají lidi. Vztah ke světlu v podobě ohně je v nás tak hluboce zakořeněn, že mu dáváme okamžitě a automaticky přednost. Když jsem tedy mluvil o nezměrných kvalitách světla a naší emocionální potřebě světla, myslím, že to souvisí s naším vztahem k ohni.

Mluvíte o tom, že světlo má svítit pro nás, ne na nás. Myslíte tím, že obvykle žijeme a pracujeme v příliš osvětlených prostorách?

Zůstanu v kontextu ohně… Oheň jako zdroj světla byl vždy něčím, co jsme mohli ovládat, vždy svítil pro nás. Ne na nás. A když se zamyslíte nad tím, jak dnes běžně osvětlujeme kanceláře a podobné prostory v moderním světě, je to úplný opak. Svítíme světlem shora. Je to řešení osvětlení, které nám není blízké. Nemůžeme ho ovládat na individuální úrovni, svítí na nás, ne pro nás. Honbou za měřitelnými hodnotami jsme vytvořili řešení osvětlení, které je přesným opakem toho, co evolučně preferujeme.

V roce 2008 jste založil vlastní společnost zabývající se osvětlením. Postavil jste ji na své filozofii osvětlení?

Ano. Přesně ty postoje, které jsem zmínil, se odrážejí v tom, co děláme ve společnosti Wästberg Lighting. Využíváme nejmodernější technologie, všechny znalosti, které máme, abychom znovu vytvořili – nejen napodobili, ale znovu vytvořili – základní vlastnosti, které lidem poskytl vztah k ohni. Vyrábíme svítidla, která jsou navržena tak, aby byla blízko lidem, aby je lidé ovládali a aby svítila pro nás, ne na nás.
 

Na kterých pilířích stojí vaše společnost?

Vyvíjíme výrobky, které mají co nejlepší funkční a technické vlastnosti, aby splňovaly naše fyzické potřeby, ale zároveň zohledňují naše emocionální potřeby. Podle mé analýzy žádný jiný podnik tento přístup nezastává. Obvykle se zaměřují na osvětlení, pro které jsou hlavními kritérii technický výkon a funkčnost, zatímco ostatní se specializují především na estetickou stránku a světelný design. Pro nás je však prioritou holistický přístup: Myslíme nejen na funkčnost, emocionální a estetické kvality, ale také na udržitelnost. Na to, čemu říkám hodnota za peníze. Protože pokud nevyrábíte výrobek, který se zabývá všemi těmito čtyřmi tématy, pak nevyrábíte holistický výrobek. Sice můžete vyrobit fantastický výrobek, ale bude velmi drahý. Nebo bude za správnou cenu, ale bude vyroben způsobem, který není udržitelný. Ani jedno nemá nic společného s holistickým přístupem.

Úzce spolupracujete s mnoha architekty a designéry. Která z vašich spoluprací je vám nejbližší?

To nemohu říct, všichni spolupracovníci jsou mi velmi blízcí. A jsou pro mě důležití, protože společně s dobrými partnery a spolupracovníky dokážu mnohem víc než sám. S jasným a relevantním cílem a po boku lidí, kterým na věci opravdu záleží, může vzniknout dobrý produkt. Možná je to tím, že jsem Skandinávec, ale já v tento proces spolupráce opravdu věřím. S většinou designérů a architektů spolupracuji už deset, dvanáct, šestnáct let. Často jsou to osobnosti, které ve svém oboru patří k nejlepším na světě. Ale zmínil bych designéra Dirka Winkela, kterého jsem poznal ještě v době, kdy studoval na Royal College of Art. Přestože byl teprve studentem, spolupráce se změnila ve velmi úspěšnou. Od té doby jsme společně vytvořili několik opravdu inovativních a důležitých produktů.

Jak si mám představit samotný tvůrčí proces, když vyvíjíte nový produkt? Podílíte se na něm nějakým způsobem?

Jsem přítomen v každém okamžiku každého tvůrčího procesu. Jak jsem již řekl, všechny produkty začínají stanovením jasného a relevantního cíle. A mnohdy je to můj nápad: Co můžeme udělat lépe, existuje nějaká nová možnost řešení? V závislosti na projektu, typu produktu a zvoleném řešení se pak rozhoduji, kterého designéra oslovíme. S ním pak pracuji ruku v ruce od prvního dne. Tento proces spolupráce je pro mě velmi důležitý, protože pokud designér přijde s návrhem, jestli chceme udělat jeho produkt, není to o spolupráci. Bylo by to jednorozměrné.

Technologie a inovace jsou pro vaši společnost zásadní. Co pro vás znamená skutečná inovace?

Nemám rád honbu za tím, co je nové, inovace za každou cenu. Jsem posedlý honbou za tím, co je relevantní a co je nejlepší. Proto mě velmi zajímá kombinace historických zkušeností a znalostí s moderními technologiemi a možnostmi. Nemám velký zájem štvát se za technologií pro technologii. Vždy vycházím z lidských potřeb. Technologie není cílem, má smysl jen jako nástroj. Takže abych to shrnul: Skutečná inovace pro mě znamená vytvoření skutečně relevantního a smysluplného řešení, které je lepší než to, co již existuje, ale vždy řeší lidskou potřebu.

Jak důležitá jsou pro vaši společnost témata ekologie a udržitelnosti?

Odráží se ve všem, co děláme. Když se podíváte na dopad osvětlení na životní prostředí za dobu jeho životnosti, pravděpodobně více než devadesát procent souvisí se spotřebou energie. Mnohokrát se ale zapomíná, že to nejdůležitější, co můžete při výrobě osvětlení z hlediska životního prostředí udělat, je, aby byl výrobek energeticky účinný. Proto každý den velmi tvrdě pracujeme na elektronice, optice, LED diodách, zkrátka na všem, co ovlivňuje energetickou účinnost výrobku. Samozřejmě pracujeme s inovativními materiály a také na tom, abychom byli efektivní v dopravě a výrobě. A navrhujeme výrobky tak, aby se daly opravovat a daly se měnit komponenty.

Kde všude můžeme vaše osvětlení najít?

V posledních dvou až třech letech jsme se docela rozrostli v distribuci. Takže v Evropě nás dnes najdete ve většině zemí. Rozšiřujeme se do Asie a také do USA.

Jaké je pro vás nejprestižnější místo, kde máte svá světla?

Řeknu to takhle: Nejvíce hrdý jsem na to, když jeden den dodáme tisíce našich světel do kancelářské budovy a druhý den dodáme stejné výrobky do muzejní sbírky. Vracíme se k měřitelnému a neměřitelnému. Tedy že výrobek je funkční a komerčně konkurenceschopný, aby byl nástrojem pro práci ve velkém kancelářském prostředí. Zároveň však má takovou úroveň kulturní relevance, která ho řadí do muzejní sbírky. To je pro mě to nejprestižnější. Naše svítidla jsou samozřejmě ve spoustě pětihvězdičkových hotelů, ve velmi slavných, významných a zajímavých firmách a tak dále. Ale to, co jsem právě popsal s kanceláří a muzeem, na to jsem opravdu hrdý.

Které světlo z vaší produkce je pro vás srdeční záležitostí?

Odpověď na tuto otázku může znít trochu jako klišé, ale je velmi pravdivá: Vybrat si jedno světlo je pro mě jako vybírat si mezi dětmi. Ke všem výrobkům mám srdeční vztah a je velmi těžké vybrat jeden.

Kam se bude vaše společnost ubírat v budoucnu?

Především mám velkou radost z toho, že rosteme. Znamená to, že máme stále více zdrojů, rostou naše znalosti a zkušenosti, roste výroba, roste vývoj, setkáváme se s čím dál více lidmi, kteří mají naše výrobky ve svém okolí. Je to příležitost dělat to, co děláme, ve větším měřítku, s více zákazníky a na více trzích. Proto chci pokračovat v tom, co děláme, na více místech a stále se zlepšovat. To je můj cíl. Za druhé chci pokračovat v našem přístupu ke světlu jako k „modernímu ohni“. Dále jej rozvíjet a aplikovat na více segmentů světla. Takže se velmi soustředíme na oblast interiérového osvětlení. Stolní lampy, stojací lampy, nástěnná svítidla, závěsná svítidla… Považuji za velmi vzrušující zaměřit se na to, co můžeme s naším přístupem udělat v rámci architektonického osvětlení.

Máte nějaký profesní sen?

Když jsem začínal, mým snem bylo vytvořit společnost a pracovat s nejlepšími lidmi na světě. Což dělám, takže se mi tento sen splnil. Teď je mým snem možná to, co jsem říkal předtím. Být prostě stále lepší a lepší, dělat to nejlepší, co umíme, a oslovit co nejvíce lidí na světě.

Autor: Klára Antošová