Světlo jako cesta k imaginaci a smyslové citlivosti

Třetí a současně závěrečný článek z minisérie o světle ve výtvarné výchově se zaměřuje na prostředí pedagogických fakult a na význam rozvíjení tvůrčí zkušenosti při práci se světlem u studentek a studentů učitelských oborů.

Imaginativní proces jako výtvarná cesta k připravenosti učitele

Jak důležité je rozvíjet u studentů pedagogických fakult potřebné kompetence a citlivost při nastavování experimentálně laděných výtvarných úkolů zaměřených na práci se světlem? Je to naprosto zásadní. Ze zkušeností vyplývá, že je nezbytné projít si základní podobu úkolů tvůrčím způsobem osobně. Což znamená: vyzkoušet si dílčí aktivity, ověřit jejich technickou proveditelnost a ujistit se o srozumitelnosti zadání.

Klíčové aspekty, východiska, cíle…

K efektivní realizaci výtvarných činností je v rámci didaktické struktury nutné zaměřit pozornost na klíčové aspekty: výchozí námět, inspirační východiska, charakteristiku cílové skupiny, časovou dotaci, očekávané výstupy dle RVP ZV a specifikaci pomůcek a materiálů. Důležitou roli hraje také promyšlené fázování výtvarné aktivity – od motivační činnosti a jasného zadání přes průběh realizace až po závěrečnou reflexi. Ta by se neměla omezovat pouze na výsledný artefakt, ale měla by zahrnovat také proces tvorby, autoevaluaci a zamyšlení nad zadáním v různých kontextech.

Hlavním cílem experimentálně laděných výtvarných edukativních aktivit je rozvíjet ve výuce pedagogů kreativní přístup, a to zejména s vazbou na 1. stupeň základních škol. Výtvarná zadání směřují k vytváření tvůrčího prostředí podporujícího kreativní vyjadřování ve škole i mimo ni. Současně usilují o překonávání zkostnatělých vzdělávacích modelů, které již neodpovídají aktuálním potřebám žáků. Směřují k vytváření prostoru osvobozeného od stereotypních a pasivních přístupů.

Důraz je kladen na individualizaci a na principy interakce, přičemž skupinové činnosti podporují sociální integraci, kooperaci a výtvarnou edukaci. [1]

Experiment a propojení jako principy

Účastníci výtvarně-pedagogických kurzů mají možnost prostřednictvím rozmanitých tvůrčích přístupů přirozeně propojovat různé umělecké obory – výtvarné umění, dramatickou tvorbu, pohybové i hudební vnímání. V průběhu dílčích úkolů si osvojují akční a performativní výtvarné postupy, věnují se interpretaci uměleckých děl a experimentují s prostorem a materiálem. Nedílnou součástí je překonávání šablonovitých a často bezobsažných konvencí, které jsou přetvářeny novým a originálním způsobem. Účastníci pracují s vlastním autorským výrazem, který si uvědomují a rozvíjejí. Velký důraz je kladen na výtvarný dialog a reflektivní zpětnou vazbu.

Úkoly reagují na aktuální výtvarné potřeby dětí na základní škole a lze je vhodně adaptovat i pro prostředí mateřských škol.

Mezi výsledky učení patří objevování adekvátních výtvarných a výrazových prostředků pro (sebe)vyjádření autorského záměru, hledání vhodných způsobů zprostředkování současného umění dětem na 1. stupni základní školy a vedení žáků k interpretaci a promyšlené reakci na umělecká díla i běžné životní situace.

Součástí je také stanovování výtvarných zadání založených na tvořivých činnostech s důrazem na mezioborovost, tedy vyhledávání průřezových témat a propojování oborů prostřednictvím rozličných výtvarných a výrazových prostředků.

V Plzni i v Chebu proběhly na KVK FPE ZČU v Plzni kurzy určené studentům oborů výtvarná výchova (včetně kombinací s dalším aprobačním předmětem), učitelství pro mateřské školy a učitelství pro 1. stupeň základních škol. V jejich rámci došlo k postupné realizaci řady výtvarně-etudových cvičení se zaměřením na světlo. Následující text představuje dvě ukázky ilustrující zvolená didaktická kritéria.

Svět ze zavařovačky

Individuálně orientovaný výtvarný úkol se zaměřuje na objektovou tvorbu, práci s vymezeným prostorem a materiálovou rozmanitost. Tvůrčí zadání podněcuje studenty k uplatňování imaginace a k experimentování se strukturami, vlastnostmi a vzhledem materiálů. Aktivita je vedena zážitkově, což podporuje oproštění od schematických návyků a otevírá prostor originálnímu řešení výtvarné situace. Zadání rozvíjí flexibilní myšlení, schopnost hledat souvislosti s každodenními situacemi i integraci poznatků z dalších oborových oblastí. S důrazem na procesualitu vede úkol ke zkoušení nových přístupů a k objevování neotřelých řešení. Významnou roli zde hrají dialog a diskuze, které podporují hlubší reflexi výtvarného konání a sdílení interpretačních hledisek.

V průběhu činnosti se uplatňují metody podporující kreativitu a vizuální myšlení. Například brainstorming slouží k volnému generování námětů a úvah nad tím, co by se ve „světě ve sklenici“ mohlo odehrávat, a mind mapping pomáhá strukturovat myšlenky, souvislosti a významové roviny.

Fyzická aktivita je přirozeně přítomna při manipulaci s materiálem, hledání uspořádání prvků v prostoru sklenice či při vytváření světelných podmínek. Osobní asociace podporují individuální přístup ke zpracování tématu a přispívají k rozvoji autentického výtvarného projevu. Klíčové jsou průběžné i závěrečná diskuze.

Výtvarné výstupy lze dokumentovat fotografiemi či videi, čímž se přirozeně kultivuje vztah k digitálním technologiím. Digitální zařízení zde funguje jako rovnocenný pracovní nástroj umožňující nejen zaznamenání výsledného artefaktu, ale i reflexi celého tvůrčího procesu.

Šepotání stínů

Účastníci výtvarného workshopu pracují s dílem Shadow Theatre od Christiana Boltanského. [2] Jeho kinetická instalace reaguje na prostor, ve kterém se nachází, a vytváří tajemnou, melancholickou atmosféru. Dílo tematizuje kolektivní paměť a otevírá otázky identity, pomíjivosti a lidské existence. Sklo a světlo, které autor používá jako výrazové prostředky, dodávají instalaci specifickou vizuální hloubku. Studenti se zapojují do individuálního i skupinového brainstormingu a využívají mind mapping k organizaci myšlenek, čímž rozvíjejí flexibilní a kreativní uvažování. Prostřednictvím diskuze a dialogu sdílejí své asociace a vytvářejí prostor k integraci poznatků z různých oblastí. Skupinová spolupráce je nezbytná pro společnou analýzu díla založenou na kladení otázek a vyhodnocování získaných informací.

Studenti zkoumají kontrast mezi vážným obsahem díla (tajemství, melancholie, existence) a jeho formální stránkou, která působí hravě, ba až naivně. V rámci reflexe hodnotí své postřehy i interpretace ostatních.

Úkol podporuje tvořivé uvažování, dialog, osobní asociace i skupinovou diskuzi a umožňuje experimentální přístup k interpretaci umění s využitím metod brainstormingu, mind mappingu a kooperativního učení.

Světlo jako výtvarný impuls v prostředí každodennosti?

Světlo jako výtvarný prostředek představuje v uměleckém i pedagogickém diskurzu komplexní fenomén vyznačující se mnohovrstevnatostí a hloubkou významových souvislostí. V postmoderní společnosti, kde je světlo všudypřítomné a často automatizované, dochází k postupné ztrátě vnímání jeho výjimečnosti, což je zvláště patrné u současné generace dětí. V záplavě podnětů je stále náročnější upoutat a udržet jejich pozornost na elementární jevy každodennosti, jako jsou přirozené či umělé světlo.

Přesto světlo v současných kreativních a progresivních oblastech lidské činnosti nachází nové významy. Jeho historická role symbolu blaha, naděje a osvobození zůstává nadále relevantní. Klíčové je proto obnovit vnímání světla nejen jako fyzikálního jevu, ale zejména jako prostředku proměny postoje ke všednosti. Jako impulzu, který otevírá prostor pro citlivé vnímání a hlubší smyslové prožívání.

V pedagogickém kontextu je nezbytné vytvářet situace, v nichž může jedinec vědomě zapojovat své smysly, selektovat podněty a reflektovat jejich vizuální i symbolické významy. Dochází tím ke konfrontaci rozdílných způsobů vnímání a interpretace, které obohacují nejen estetický zážitek, ale také imaginativní a duchovní dimenze lidského života. Světlo – ať už přirozené či umělé – není pouhým jevem, ale významovým nositelem, jehož potenciál lze ve výtvarné výchově i širší pedagogické praxi využít k rozvoji citlivosti, kreativity a komplexního vnímání světa. To vše díky světlu jako základu života i komunikace – a v širším smyslu základu skutečnosti vůbec. [3]

Autor: Mgr. Jakub Havlíček,
havlijak@fpe.zcu.cz

Výtvarně-pedagogické workshopy byly realizovány v rámci projektu Tvořivost a otevřená mysl. Základní kompetence učitelek a učitelů pro preprimární a primární vzdělávání.

Veškerá obrazová dokumentace je výsledkem autorovy vlastní dokumentační a výzkumné činnosti.

Literatura a internetové zdroje:

• BISCHOF, Marco. Ejhle světlo. Moravská galerie v Brně, 16. 10. 2003–29. 2. 2004, Jízdárna Pražského hradu, 26. 3.–6. 6. 2004. Brno, [Praha]: Moravská galerie; KANT, 2003. ISBN 80-7027-118-3.
• FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. 3. vydání. Přeložil Karel Balcar. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-725-1.

Odkaz na obrazovou přílohu použitou v textu (obr. 04):

• BOLTANSKI, Christian. Théâtre d’Ombres (Shadow Theatre). Lichtkunst Unna, Unna, Německo, www.lichtkunst unna.de/en/collection/

1 FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. 3. vydání.
Přeložil Karel Balcar. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-725-1. s. 288.

2 BOLTANSKI, Christian. Théâtre d’Ombres (Shadow Theatre) [instalace]. Lichtkunst Unna, Unna, Německo, [datace neznámá]. Materiál: figurky z kovu, kartonu a drátu, čtyři projektory, ventilátor a transformátor.
In: Collection, Lichtkunst Unna [online]. Citováno dne 27. 7. 2025.
Dostupné z: https://www.lichtkunst unna.de/en/collection/

3 BISCHOF, Marco. Ejhle světlo. Moravská galerie v Brně, 16. 10. 2003–29. 2. 2004, Jízdárna Pražského hradu, 26. 3.–6. 6. 2004. Brno, [Praha]: Moravská galerie; KANT, 2003. ISBN 80-7027-118-3. s. 15.