Publikováno: 22. 04. 2026
Článek Ing. Vladislavy Primas představuje komplexní pohled na problematiku denního světla i venkovního osvětlení a na jeho nežádoucí účinky v kontextu procesu EIA. Opírá se o praktické zkušenosti autorky a zároveň nabízí ideový rámec pro vzájemně provázané celkové hodnocení těchto vlivů.
Jedná se o komplexní posouzení vlivu jednotlivých faktorů životního prostředí zpracované do dokumentace, která se zabývá tím, jaký může mít plánovaný záměr negativní či pozitivní vliv na své okolí, resp. na obyvatelstvo, veřejné zdraví a jednotlivé složky životního prostředí. Záměry jsou různého druhu – dopravní stavby, stavby technické infrastruktury, pozemní stavby, sportovní areály, výrobní haly apod. Výčet staveb definovaných zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, je taxativně daný a poměrně rozsáhlý.
Jak již bylo zmíněno, posuzují se vlivy na obyvatelstvo, veřejné zdraví a na životní prostředí. Což zahrnuje i vlivy na živočichy, rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší, klima, krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní dědictví a také na jejich vzájemné působení a souvislosti. Cílem je zhodnotit – identifikovat, resp. kvantifikovat – negativní dopady záměru na životní prostředí, a pokud je třeba, navrhnout účinná opatření k předcházení možným významným negativním vlivům na životní prostředí při realizaci záměru. Následně i navrhnout účinná opatření k vyloučení, snížení, zmírnění nebo minimalizaci těchto vlivů. Tzn., že pokud je např. stávající území již některým ze sledovaných faktorů nadlimitně zatíženo a nový záměr by mohl situaci zhoršit, je potřeba se tímto zabývat a hledat řešení (navrhnout opatření), která budou aplikována a provozována tak, aby nedošlo ke zhoršení situace, resp. aby došlo např. i ke zlepšení situace.
Zákon č. 100/2001 Sb., zákon o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí) je platný od 20. 3. 2001, účinný od 1. 1. 2002. Aktuální platné znění je účinné od 1. 8. 2025. Od doby svého vniku byl zákon opakovaně novelizován (celkem 25×), z čehož plyne, že se jedná o velmi pružně se vyvíjející zákon reagující na požadavky v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí vznikající v průběhu let a také na požadavky vzešlé z EU.
Na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR lze nalézt mnoho informací věnovaných světelnému znečištění. Od 29. 9. 2023 je v platnosti aktualizovaný metodický pokyn k předcházení a snižování světelného znečištění (vydaný MŽP). Je určený zpracovatelům oznámení, dokumentací a posudků o vlivech záměrů na životní prostředí a příslušným úřadům. V tomto metodickém pokynu jsou uvedena obecná opatření ke snižování výskytu světelného znečištění, která je doporučeno v připravovaných záměrech aplikovat.
Na stránkách Ministerstva životního prostředí ČR jsou zveřejněny i další metodiky. Jedná se Metodiku U500, dále o Metodiku měření spektrálních vlastností venkovního osvětlení radiometry a o Metodiku měření náhradní teploty chromatičnosti veřejného osvětlení. Nově zavedený parametr U500 má za cíl kvantifikovat především podíl modré složky ve vyzářeném světle, a tím tedy v nočním období zajistit šetrné přisvětlování přírody a krajiny. Více k tomuto parametru je možné nalézt v odborných článcích či diskuzích.
![]() |
![]() |
Pokud je zahájen proces EIA, je to jeden z neopomenutelných kroků ve vlastní projektové přípravě a realizaci stavby. Níže je uveden stručně v bodech celý proces EIA a návazných kroků.
Závěr zjišťovacího řízení (Pozn.: Záměry nepodléhající povinně posuzování mohou být ukončeny v tomto kroku).
Veřejné projednání dokumentace záměru.
Vydání Závazného stanoviska k posouzení vlivu provedení záměru na životní prostředí.
Vzhledem k tomu, že proces EIA se zpravidla týká záměrů/staveb velkého rozsahu, je proces od zahájení přípravy po samotnou realizaci dlouhý. Záměry s vydaným závazným stanoviskem EIA procházejí v rámci navazujících řízení (např. řízení o povolení záměru) ještě procesem ověření změn záměru, tzv. verifikací změn záměru (Coherence stamp). Úkolem verifikace je porovnání změn v projektu ve fázi navazujících řízení oproti projektu povolenému v rámci procesu EIA z hlediska významnosti dopadu na životní prostředí.
Je nutné si uvědomit, že při posuzování v rámci procesu EIA se nikdy nejedná o stejný záměr, maximálně o hodně obdobný. Po dobu mého působení v oblasti procesu EIA a posuzování jednoho z faktorů ŽP – světla – jsem se setkala s různými druhy projektů staveb/záměrů. Hodnocení v oblasti denního osvětlení vždy vychází z platné legislativy a norem. V procesu EIA se jedná o hodnocení venkovního prostředí, přírody, města, budov. Nejedná se o hodnocení denního osvětlení uvnitř objektů, které je předmětem následujících stupňů projektové dokumentace.
Pokud k něčemu v průběhu let docházelo, tak ke změně vnímání důležitosti denního osvětlení. Bez slunce by nebyl život, fotosyntéza atd. Což není nutné dále rozvádět. Výzkumy a různé studie (celosvětově) ukazují jeho nepostradatelnost pro kvalitní život komplexně. Tyto výzkumy hledají, kde je pomyslná hranice toho, co je pro život nezbytné, nepostradatelné. A to jak z hlediska živočichů či přírody, tak především z hlediska lidí. Lidská sídla (respektive stavby vytvořené člověkem obecně) a působení člověka v krajině tyto podmínky logicky významně ovlivňují. Posuzování v procesu EIA má za úkol „pohlídat“ i světelné podmínky tak, aby byly z hlediska ochrany lidí, přírody, krajiny, živočichů a užívání staveb akceptovatelné. Tato posouzení a hodnocení vychází především z normových a legislativních požadavků. Je logické, že pokud někde omezíme přímý sluneční svit, potom společenství, které v daném místě existovalo, uhyne nebo se přesune na jiná stanoviště, pokud je to v jeho možnostech. Přímý sluneční svit má významný vliv nejen na přírodu, krajinu, živočichy, rostliny, ale především na lidské zdraví. Ne nadarmo stále platí staré přísloví: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
Světelnětechnický odborník posuzuje záměr z hlediska jeho vlivu a vztahu k okolí. Hodnotí tedy, jak bude stavba ovlivňovat stávající objekty, krajinu, přírodu. Je na jeho odbornosti (zkušenostech), jaký rozsah území posoudí a jaký způsob hodnocení zvolí. Parametry, které jsou předmětem hodnocení, vycházejí z norem a legislativy. Norma ČSN EN 17037+A1 uvádí čtyři složky přirozeného denního osvětlení (zdrojem tohoto světla je Slunce). Jedná se o příspěvek denního světla, posuzování výhledu, dobu proslunění a ochranu před oslněním. V procesu EIA se však nejedná přímo o vlastní objekty stavby/záměru, ale o vliv, který bude mít posuzovaný záměr/stavba na stávající objekty. Vliv na okolí z hlediska osvětlení je v současné době řešen v normě ČSN 73 0580-1 (konkrétně v příloze B) parametrem činitele denní osvětlenosti v rovině zasklení. Dále i normou ČSN 73 4301 v článku týkajícím se proslunění.
Závěrem takového posouzení je následně výrok, zda projekt/záměr zachová dostatečně kvalitní podmínky pro stávající stav krajiny, přírody, objektů, respektive pro udržitelný život v přírodě, krajině – živočichů, rostlin a lidí.
Problematika venkovního osvětlení se do procesu EIA dostala relativně nedávno. V podstatě se tak stalo přijetím normy ČSN 36 0459 – Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení (únor 2023) a od července 2024 i přijetím nového stavebního zákona s prováděcí vyhláškou č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. V části této normy jsou definované i požadavky na svislou osvětlenost fasád, které jsou pro nově vznikající zdroje závazné.
Protože při posuzování nikdy nejde o stejný záměr (maximálně o víceméně podobný), ale vždy zasazený do jiného okolního kontextu, nelze se nikdy setkat s možností aplikovat shodný postup posouzení projektů, pouze podobný.
Specifické z hlediska posouzení světelných podmínek jsou liniové stavby, kde je postup jiný než u projektů s obytnými soubory, administrativními budovami a komplexy či sportovními středisky.
Při zavedených typech hodnocení ostatních faktorů životního prostředí, jako jsou hluk či ovzduší, se vždy hodnotí současný výchozí stav a následně stavy předpokládané po realizaci posuzovaného záměru. Hodnotí se vždy k dané limitní hodnotě, která je dána příslušnou legislativou. Závěrem těchto dílčích posouzení je vždy vyhodnocení, zda je limit splněn/nesplněn, v případě potřeby je pak zpracován i návrh opatření, která je potřeba provést, aby byly zajištěny legislativní požadavky.
Ve zpracovávaných dokumentech týkajících se problematiky omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení je důležité držet se výše uvedeného principu, avšak limity hodnocení nežádoucích účinků venkovního osvětlení jsou stanoveny pouze pro nově vznikající zdroje/soustavy, nikoli pro stávající situaci. U faktoru osvětlení je proto nereálné porovnání, do jaké míry nový záměr zhorší či zlepší stávající situaci. V procesu EIA je tedy obtížné navrhnout adekvátní opatření tak, aby nebyl stávající nevyhovující stav novým záměrem dále zhoršován, tak jak to proces EIA vyžaduje. Proto se alespoň kontroluje splnění limitu uvedeného v normách a legislativních dokumentech.
Na obrázcích jsou znázorněny vizuální pasporty stávajícího stavu území z hlediska světelného znečištění. Tyto pasporty tvořily jeden ze základních podkladů pro účely procesu EIA z hlediska vyhodnocení stávající zátěže území rušivým světlem.
Problematika venkovního osvětlení je v hodnocení procesu EIA relativně mladá a bude se dále vyvíjet. Světelnětechnický odborník či posuzovatel by k tématu venkovního osvětlení měl vždy přistupovat s nadhledem a určitou vizí do budoucna.
Rovněž je třeba zmínit, že se nejedná pouze o venkovní osvětlení, které je převážně vnímáno jako veřejné osvětlení komunikací a chodníků, ale i světelné reklamy, vyzařování světla přes moderní prosklené fasády z budov ven a podobně.
Posuzování světla, respektive jeho jednotlivých parametrů (ať se to týká denního světla či elektrického/umělého světla) v procesu EIA je náročný proces, kdy v současnosti (01/2026) nejsou ke všem parametrům uvedeny limity tak, aby bylo možné predikovat jednoznačné závěry. Tato absence však rozhodně nevylučuje nutnost záměry/stavby hodnotit a stanovovat doporučení, vyplývající z již známých informací a provedených celosvětových výzkumů.
Tam, kde jsou normy dané, je hodnocení jednoznačné a mohou být přijatá taková opatření, aby byla podstata funkčnosti staveb/záměrů naplněna a zároveň aby jejich realizace a užívání byly šetrné k ochraně přírody a krajiny a také ve vztahu ke kvalitě lidského života, zdravotním aspektům. Příprava staveb je velmi náročný proces, kdy při hledání ideálního řešení – nejen technického – dochází ke kompromisům. Tím, že se stavba navrhne, zrealizuje a užívá, ovlivňuje životní prostředí po celou dobu svého životního cyklu. Který ovšem může být různě dlouhý. Je tedy potřeba k jednotlivým záměrům takto přistupovat.
Autor: Ing. Vladislava Primas
autorizovaný technik pozemních staveb ČKAIT, 0014704
vladislava.primas@ekolagroup.cz
EKOLA group, spol. s r. o.
člen ČSO pobočného spolku Praha
www.ekolagroup.cz