Světlo, prostor a respekt k místu

Rekonstrukce objektu a nová aula Vysoké školy polytechnické v Jihlavě představují mimořádný příklad architektury, která citlivě spojuje historii s moderní vizí vzdělávání. Projekt z dílny ateliéru Qarta Architektura, oceněný titulem Budova roku 2021 a Budova roku regionu Vysočina 2020, proměnil někdejší soud a věznici v inspirativní prostředí, kde se v harmonii světla, materiálu a prostoru potkávají nejen studenti, ale i veřejnost.

Architekti dokázali proměnit nevýhodný trojúhelníkový pozemek v kompaktní a přirozeně prosvětlený prostor auly pro více než tři sta studentů, který vyniká promyšlenou akustikou, kombinací denního a umělého osvětlení i respektem k historickým stopám místa. Za návrhem projektu stojí tým z ateliéru Qarta Architektura, jmenovitě Jiří Řezák, Pavel Fanta a Lukáš Němeček.

Proměna nevýhody ve výhodu

Dříve byl severovýchodní cíp pozemku (dnes zadní část areálu) studenty vnímán jako hospodářský dvůr. Toto vnímání se nicméně rychle změnilo, když došlo k rozvoji zázemí školy na rozsáhlých plochách směrem k Okresnímu soudu Jihlava. Místo se tak rázem stalo centrem dění. Stejné nazírání – tedy změna nevýhody ve výhodu – se rovněž nabízelo v případě posuzování tvaru pozemku. Přísně symetrický, výrazně trojúhelníkový… K výstavbě čehokoli se jevil jako nevýhodný. Opak byl však pravdou. Při správném využití tvaru a přímé návaznosti na blok stávajícího areálu autoři získali kompaktní objem pro velkorozponovou konstrukci s jasně čitelným čistým designem. Severní orientace rovněž přispěla k maximalizaci difuzního nepřímého osvětlení a redukci tepelných zisků. Odpadlo nákladné exteriérové stínění, jelikož potřeba chlazení byla významně omezena. Areál byl nově otevřen k východu do Tyršovy ulice. Došlo tedy i k přiznání dosud nechtěně vymístěného „místa paměti“, k zapojení pietního místa do každodenního života města.

Výborná viditelnost i čistá akustika

Samotná stavba vychází z tvaru pozemku. Trojúhelníkový tvar je zjemněn oblostí nároží, která přispívá k nekonfliktnímu včlenění hmoty do složitého kontextu. Vnější rozměry a linie nového objemu kontextuálně reagují na historické fasády původního bloku. Výhodně je doplňují, a omezují tak přísnost dobově důsledné symetrie i nelogické zrcadlení diagonální severozápadní hrany (nevýhodně také na severovýchodě). Předsazená fasáda je druhou stopou nového tvaru v prostoru, propojuje staré s novým, vytváří přechodový meziprostor a napomáhá redukci oslnění nízkým východním či západním sluncem.

Uvnitř velkorozponové převýšené haly je naproti katedře přednášejícího, která je vybavena audiovizuální technikou, amfiteatrální sezení pro tři sta třicet tři studentů. Aréna díky strmosti tribun zaručuje výbornou viditelnost na katedru, projekční plochu apod. Rovněž splňuje předpoklady čisté akustiky. Velkorysé rozpětí bez vnitřních podpor umožňuje plné osvětlení přirozeným denním světlem pomocí šedových světlíků, vnitřní stínění samozřejmé zatemnění v případě promítání. Boční otvory s velkoformátovým zasklením k východu i západu mají nadpraží pod polovinou výšky a spolu se skupinami vnějších panelů podporují soustředění posluchačů a omezují vhled kolemjdoucích z exteriéru, což je vítáno zejména ve večerních hodinách.

Virtuální továrna i historická stopa

Tribuny jsou podchozí, prostor pod nimi je flexibilně využit k distribuci cateringu. Také jsou zde nezbytné šatny či prostor ke skrytému stohování nábytku. Vzhledem k přímé souvislosti s přednáškovým prostorem s klidovým režimem navazuje na tuto nástupní část akusticky oddělený prostor. Jde o spojovací prvek se samostatným vstupem z exteriéru, který může být využit k několika zaměnitelným funkcím, jako jsou lokální konference, časově omezené výstavy, večerní přednášky, neformální konzultace a jiné akce. Z předsálí je přístupný klasický prvek vysokého učení – podzemní „alchymistická dílna“. Zde ji zastupuje multimediální laboratoř zvaná „virtuální továrna“. V suterénu budovy najdeme potřebné hygienické centrum, které je pro imobilní návštěvníky obsloužené plošinou. Zázemí sálu je dále situováno v severním koutu. Nacházejí se zde technologická podpora AV i IT, rozměrná místnost vzduchotechniky a chlazení, kout pro přípravu přednášejících či plocha pro podporu akcí pod širým nebem.

Působivým kontrastem k posluchárně je rekonstrukce části původního historického pentagonu, kdysi soudu s věznicí. Bylo jasně patrné, že zde dominují přísnost, pevný řád, strnulost, … A z nich plynoucí tíživá atmosféra. Autoři si ovšem plně uvědomovali, že prostory budou nově sloužit mladým lidem s otevřenou myslí na jejich cestě ke vzdělání. Vizí se tedy stala proměna v pestré, inspirativní a nekonformní prostředí se zachováním historické stopy. Tradiční materiály jsou v přiznané formě, industriální ráz plně navazuje na posluchárnu. Samostatnou kapitolou bylo odhalování a zapojování historické stopy. Například návrat původní keramické podlahy či kamenných parapetů se stopami po mřížích. V interiéru jsou originálními a emocionálně velmi působivými prvky.

Pro studenty i veřejnost

Nová posluchárna Výukového centra Vysoké školy polytechnické Jihlava VŠPJ je ukázkou moderního konceptu dynamické soudobé architektury s industriálními prvky. Navíc je pojata v minimalistickém střihu a vytváří přímý kontrapunkt k původnímu areálu a jeho nově rekonstruované části Severovýchodní křídlo. Kouzlo auly tkví v její jednoduchosti. Na uživatele pozitivně působí přehledná hmota čistých a dynamických linií, velkorysé velkorozponové zastropení i výrazně horizontální prosklení. Celek je přehledný, snadná orientace je devízou jak pro studenty, tak pro návštěvníky krátkodobých akcí. Budova je zcela oddělitelná od historického areálu. Umožňuje tak alternativní využití – například konání odborných konferencí, nekomerčních prezentací, kulturních festivalů, návštěv neregionálních delegací. Areál je otevřený nejen studentům, ale i okolí. Plně dle filozofie moderní Vysoké školy polytechnické v Jihlavě.

Autor: (red)

Foto: Boys Play Nice