Trh práce 2025 očima absolventa: nejmenší konkurence, ale vyšší nároky. Kdo má dnes šanci uspět?

Čerství absolventi vysokých škol vstupují na pracovní trh v době, která je plná paradoxů. Na jedné straně firmy stále deklarují nedostatek kvalifikovaných lidí, na straně druhé zpomalují nábory kvůli ekonomickým výkyvům a přehodnocují své požadavky na profil zaměstnanců. Mnohé mladé talenty tak mohou tápat: Je to doba šancí, nebo doba nejistoty? Odpověď je složitější než kdy jindy, ale rozhodně ne pesimistická. Ba právě naopak.

Trh práce čeká na mladé. Populace totiž mizí

Demografická situace hraje absolventům do karet jako snad nikdy v moderní historii. Ročníky lidí ve věku mezi 20 a 26 lety představují populační dno. Každoročně vstupuje na pracovní trh jen okolo 95 tisíc čtyřiadvacetiletých, zatímco padesáté narozeniny letos oslaví přes 190 tisíc lidí. Do důchodu nyní odchází o 40 000 lidí více, než přichází na trh. A situace se začne ještě raketově zhoršovat, až začne do důchodu odcházet ultra silná generace tzv. Husákových dětí. V praxi to znamená, že firmy se v příštích letech ocitnou v rostoucím existenčním tlaku, protože budou přicházet o zaměstnance rychleji, než je dokážou nahradit. Právě absolventi se stávají klíčovou součástí řešení. Mladí lidé mají vyjednávací sílu, o které se jejich předchůdcům mohlo jen zdát. Ne protože by byli lepší, ale protože jich je méně a každý z nich má potenciál stát se klíčovým hráčem.

Technologická vlna nezastaví. Ti, kdo na ni naskáčou, přežijí

Umělá inteligence, automatizace, digitalizace… Nejde jen o módní výrazy, ale o realitu, která mění DNA pracovního trhu. Ještě před pár lety jsme o AI hovořili jako o vizi budoucnosti, dnes už je to nástroj, který zvyšuje efektivitu práce, mění rozhodovací procesy a posouvá hranice toho, co člověk zvládne sám.

Absolvent, který dokáže přirozeně používat moderní digitální nástroje, má zásadní konkurenční výhodu. Ten, kdo je navíc ovládá kreativně, bude žádaný napříč obory.

Co přestává fungovat? Výmluva: „To jsem se ve škole neučil.“ Klíčovými kompetencemi budoucnosti jsou učenlivost, schopnost adaptovat se, rychle vstřebávat nové informace, tvořivě reagovat na změnu. Svět práce se bude proměňovat rychleji než osnovy vysokých škol. Uspějí ti, kdo se budou chtít učit i po promoci.

Kdo je na vrcholu žebříčku zájmu?

Pokud bychom měli sestavit „hitparádu“ nejžádanějších absolventů, vysoko by se umístili ti z oblasti IT, technických oborů, zdravotnictví, vzdělávání, financí a ekologie. Zejména obory propojující technologii a udržitelnost, jako jsou energetika, ESG mana­gement nebo cirkulární ekonomika, nabízejí pozice, které před pěti lety ještě neexistovaly. Právě tzv. zelená transformace vytváří tisíce nových pracovních míst napříč odvětvími a stává se jedním z klíčových motorů ekonomiky.

Významný prostor se ale otevírá také studentům užitého umění a designu. Zvláště tam, kde se estetika potkává s funkčností, ergonomie s udržitelností a uživatelská zkušenost s technologickými inovacemi. Design se stává mostem mezi člověkem a systémem. Ať už jde o světlo, které má nejen svítit, ale i formovat atmosféru a náladu prostoru, nebo o produkty, které mají být nejen krásné, ale i smysluplné a udržitelné. V době, kdy firmy hledají cesty, jak skloubit technologii s lidským rozměrem, mají absolventi designových škol šanci stát se právě těmi, kdo budou tvořit novou kulturu produktů i prostředí.

Překvapivě dobře si vedou i humanitně orientovaní absolventi. Pokud ovšem disponují jazykovou výbavou, měkkými dovednostmi a praxí během studia. Kombinace komunikace, analytického myšlení a empatie má dnes vyšší cenu než encyklopedické znalosti.

Realita první práce: nástupní plat není cíl, ale start

Jedním z častých omylů mladých uchazečů je představa, že vysokoškolský diplom automaticky znamená nárok na nadprůměrný plat. Statistika říká něco jiného. Není výjimkou, že absolvent nastoupí za mzdu, která je nižší, než pobírají pracovníci ve výrobě. Tuto úvodní fázi je třeba brát jako investici, která se začne velmi rychle vracet, pokud ukážete svůj zájem, odpovědnost a proaktivitu. Firmy si dnes velmi dobře hlídají návratnost investice do nových zaměstnanců. Proto dávají přednost těm, kteří prokážou aktivní přístup k životu a svému osobnímu růstu. Může se jednat o stáže, kvalitní brigádu nebo zahraniční studijní pobyt.

Rozumný absolvent proto bere první zaměstnání jako odrazový můstek. Místo aby lpěl na čísle ve smlouvě, zaměřuje se na to, co se naučí, jaké bude mít okolí, jaký dostane mentoring. Kariéra není sprint, ale maraton. A správný start je důležitější než momentální finanční zisk.

Co absolventům komplikuje cestu? Nejsou to znalosti, ale postoje

Zaměstnavatelé dnes od mladých neočekávají encyklopedii v hlavě, ale aktivní přístup, chuť se učit, schopnost spolupráce a spolehlivost. Překvapivě často však narážejí na pasivitu, nerealistická očekávání nebo přístup „hlavně se nestresovat“. Někteří mladí se ztrácejí v instantní kultuře „chci všechno hned“ a neumějí čekat na výsledek. To, co je v soukromém životě přirozené, může být v pracovním prostředí problém.

Tzv. „quiet quitting“ (lze interpretovat jako postoj: „Dělám jen to, co musím, nic navíc!“) se šíří nejen mezi zklamanými zaměstnanci, ale i mezi čerstvými absolventy. Neznamená to lenost, spíše hlubší krizi důvěry vůči systému a klesající význam kariéry na žebříčku životních hodnot. Firmy ale hledají angažované lidi, kteří chtějí něco tvořit. Mladí, co to chápou, mají obrovskou výhodu, protože právě oni budou tahouny týmů a budoucími lídry.

První dojem je všechno. Druhá šance často nepřijde

Přestože firmy často mluví o nedostatku lidí, nezaručuje to automatické přijetí. Mnoho absolventů nedokáže správně napsat životopis, popsat svoji motivaci a cíle, natož „prodat“ na pohovoru své silné stránky. „Nevím, čím bych mohl být přínosem,“ je typem odpovědi, který je jistou cestou ke konci konverzace. Naopak ti, kdo dokážou ukázat konkrétní výsledky (třeba i z dobrovolnictví nebo vlastní tvorby), zaujmou i bez desetiletí zkušeností.

Firmy však nejsou bez viny a přístup mnohých personalistů a manažerů je na pováženou. Nedostatek zpětné vazby, ticho po odeslání životopisu nebo nekonečný několikakolový náborový proces dokážou mladého člověka spolehlivě odradit. Moderní HR by mělo být empatičtější, vstřícnější a agilnější.

Doba přeje připraveným

Současní absolventi přicházejí na trh práce v unikátní demografické situaci, díky níž mají výjimečné postavení. Nedostatek lidí, technologická transformace a nové společenské hodnoty vytvářejí prostředí, kde se mohou rychle prosadit ti, kdo kombinují odvahu, pružnost a snahu. Nejžádanější nebudou osoby, co toho umějí nejvíc, ale ti, kteří se umí nejrychleji učit a přinášet hodnotu. Vize budoucnosti tedy není o oboru, ale o postoji. Absolvent, který dokáže přemýšlet jako profesionál, má dnes náskok. Ať už pracuje v designu osvětlení, v IT nebo v sociální sféře, rozhodující budou jeho schopnosti učit se, tvořit a spolupracovat. Vědomosti zůstávají důležité, ale bez osobního nasazení dnes nestačí.

Autor: Jiří Halbrštát,
ředitel náboru a marketingu ManpowerGroup