Zelené údolí a povaha světelnětechnických limitů

Příspěvek doc. Ing. Jana Kaňky, Ph.D., se zabývá vlivem rušení světelnětechnických požadavků na veřejné zdraví. Všímá si skutečnosti, že v důsledku zákona 258/2000 Sb. nemá z hlediska zdraví kdo kontrolovat, spoluvytvářet a hájit podmínky životního prostředí v bytech.

Zelené údolí

Obr. 1 – Obytný soubor Zelené údolí

Obytný soubor Zelené údolí se nachází ve správním obvodu Prahy 4 na okraji Krčského lesa, poblíž Thomayerovy nemocnice a v těsné blízkosti Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).

Investorem souboru byla IPB Real, a.s., a jeho generálním projektantem HELIKA, a.s. Projekt se připravoval ve druhé polovině devadesátých let minulého století a realizace jednotlivých objektů dobíhala až do roku 2005. Cena bytu se v té době uváděla od 30 000 Kč/m2 [1]. Dnešní cena bytu v novostavbě v Praze 4 se pohybuje okolo 117 000 Kč/m2 [2]. Byty v Zeleném údolí koupené v roce 2005 se tak do současné doby zhodnotily o 290 %. Kdo si zde koupil byt v roce 2005, tomu se vložené prostředky zhodnotily téměř na čtyřnásobek. Na jeden rok připadá zhodnocení o 14,5 %.

Proslunění, denní osvětlení a ochranu proti hluku souboru Zelené údolí projektoval autor tohoto příspěvku. Z hlediska stavební světelné techniky je tento soubor pozoruhodný ze tří důvodů.

1. Soubor je ukázkou skutečnosti, že už v závěru minulého století se obytné budovy projektovaly v uzavřených a polouzavřených blocích, aby se nám město líbilo stejně jako zástavba v Praze na Vinohradech nebo v Dejvicích. Obnovení výstavby městských bloků tedy není vynálezem nebo specialitou dnešní mladé urbanistické generace.

2. Všechny byty v souboru jsou navrženy tak, aby byly dostatečně prosluněné podle požadavků ČSN 734301 Obytné budovy [3], tedy podle požadavků, které byly v porovnání s požadavky současné platné evropské normy ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov [4] přísnější. Kdyby byl soubor navrhován podle dnes platné normy [4], budovy by mohly být řazeny ještě blíže k sobě. Ulice by mohly být užší, budovy vyšší a vnitřní prostor bloků méně rozlehlý.

3. Bylo posouzeno denní osvětlení obytných místností, ve kterých bylo snad vůbec poprvé uplatněno funkční vymezení osvětleného prostoru, a výsledek byl konzultován s hygienickou službou.

Obr. 2 – Obytný soubor Zelené údolí – letecký pohled

Konzultace s HS a funkčně vymezené oblasti

S hygienickou stanicí obvodu Praha 4 (tehdy zastoupenou paní asistentkou Erikou Polaneckou) bylo konzultováno denní osvětlení obytných místností. V té době už přicházely do módy velké obývací pokoje. V daném projektu však jejich okna směřovala do relativně úzkých ulic, takže neodpovídaly tehdejší ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (1992) [5]. Požadavky této normy byly přísnější oproti požadavkům pozdější a dodnes platné ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (2007) [6] – viz obr. 3.

Projektant chtěl velké obývací pokoje situovat při dvorním průčelí, kde rozlehlý vnitroblok zajišťoval více světla. Malé ložnice měly být podle tohoto schématu umístěny s okny do úzkých ulic. Zvítězil ale opačný názor hygieny, který odmítal umístění ložnic na hlučné uliční straně. Bylo doporučeno velké obývací pokoje situovat při uličním průčelí a vyřešit jejich denní osvětlení administrativním rozdělením na osvětlenou část u okna a méně osvětlenou část u kuchyňské linky. Již v roce 1998 tak byla v obytných místnostech stanovena funkčně vymezená oblast (zóna) osvětlená denním světlem. Pokud se nikdo nepřihlásí, že zónoval už před rokem 1998, pak je autor tohoto příspěvku vynálezcem a průkopníkem zónování obytných místností, které architektům a developerům významně pomohlo v jejich činnosti. Jakéhokoli uznání či alespoň poděkování ze strany těchto lidí se však autor dosud nedočkal.

Zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

Obr. 3 – Rozdíl v požadavcích ČSN 730580-2 z roku 1992 a 2007. Od roku 2007 již nebylo nutné dodržet hodnotu D = 0,5 % v nejtmavším místě místnosti. Autor tohoto příspěvku se jako zpracovatel normy [6] významně podílel na tomto snížení náročnosti požadavků, které architektům a developerům jistě významně ulehčilo jejich činnost.

Stejně jako v případě souboru Zelené údolí konzultace projektů s hygienickou službou většinou posouvaly řešení k vyšší kvalitě prostředí v budovách i k vyšší kvalitě projektu samotného. V obtížných situacích nebylo nemožné sjednat výjimku z předpisů. Přístup hygieny byl vždy komplexní ve smyslu všech faktorů, které prostředí v budovách utvářejí. Neomezoval se jen na kontrolu jednotlivých paragrafů vyhlášek nebo článků norem. Pracovníci hygienické služby zpravidla dobře rozuměli řešeným problémům a často dokázali projektantům účinně pomoci. Kromě již zmíněně paní asistentky Eriky Polanecké je třeba v této souvislosti zmínit i jméno paní Ing. Olgy Mikulové, které autor děkuje i za konzultaci některých aspektů tohoto příspěvku.

Od 1. ledna 2001 je účinný zákon číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [7]. Tento zákon nepočítá s účastí složek Ministerstva zdravotnictví ČR při kontrole a spolutvorbě životního prostředí v bytech (včetně denního osvětlení a proslunění) [8]. Kontrolou se nadále zabývá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (stavební úřady) podle vyhlášky o technických požadavcích na stavby – aktuálně vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu [9]. Také na stavebních úřadech je možné potkat mnoho velmi vstřícných a odborně zdatných úředníků (mnozí z nich, pokud studovali v Praze nebo v Liberci, jsou autorovými studenty), je však zřejmé, že pracovníci stavebních úřadů nejsou v porovnání s hygienickou službou ve stejné míře školeni k tak komplexnímu pohledu na prostředí v budovách.

Povaha limitů osvětlení denním světlem

Limit je hodnota kritéria, která se v daném místě a v určité době považuje za hraniční mezi vyhovujícím a nevyhovujícím stavem. Praxe rozeznává limity absolutní a racionální. Rozdíl mezi těmito dvěma typy limitů lze objasnit na diagramech převzatých z [10] – viz obrázek 4.

Diagram A popisuje technickou představu o vztahu mezi velikostí podnětu a odpovědí. Takový vztah se vyskytuje u neživých věcí. Příkladem může být přímo úměrná závislost mezi zatížením a průhybem stavební konstrukce. Znázorněním vztahu je stoupající přímka s rozptylem, který vyplývá z výrobních tolerancí. Červená vodorovná čára vyznačuje úroveň nežádoucí odpovědi, tj. průhybu, při kterém konstrukce ztratí svoji funkci. Nejvyšší přípustné zatížení se stanoví na průsečíku stoupající a vodorovné přímky s bezpečností, která musí vzít v úvahu rozptyl vlastností konstrukcí vycházejících z výroby. Jedná se o limit absolutní, který nemůže být nikdy překročen, neboť by hrozilo zřícení konstrukce.

Obr. 4 – Vztah mezi velikostí podnětu a odpovědí. Na diagramu A je znázorněno stanovení absolutního limitu, zatímco diagram B ukazuje stanovení racionálního limitu.

Diagram B je složitější, ale bližší uvažování preventivního zdravotnictví. Popisuje vztah mezi velikostí podnětu a odpovědí v lidské populaci. Podnětem může být míra nedostatku denního světla a slunečního záření v bytech. Odpovědí je zdravotní stav uživatelů takových bytů. Vodorovná červená čára opět vyznačuje úroveň nežádoucí odpovědi, tj. nežádoucího zdravotního stavu. Z epidemiologických studií provedených nejen ve věci nedostatku světla, ale i vlivu hluku, znečištění ovzduší a jiných nezdravých okolností, plyne obecný závěr, že vždy se ze souboru zkoumané populace vydělí skupiny osob citlivých (senzitivních) a osob odolných (rezistentních), které v diagramu stojí mimo předpokládaný prostor přímo úměrné závislosti mezi podnětem a odpovědí. Prof. Havránek [10] uvádí, že za různých okolností tyto atypické reakce vykazuje 5 % až 20 % jedinců z celého souboru.

Problém je se skupinou citlivých jedinců, protože k jejich plné ochraně by bylo třeba zvolit limit, který by z technických a ekonomických důvodů nebyl v praxi realizovatelný. Takový nereálný limit je na obrázku B znázorněn zelenou čarou. Například ve věci denního světla by bylo třeba stavět budovy s obrovskými okny, pouze s nízkou podlažností a neúměrně velkými vzájemnými odstupy. Proto dochází ke stanovení limitu technicky a ekonomicky racionálního. Jeho nevýhodou je skutečnost, že část citlivé populace bude trpět – viz žlutě vybarvená plocha v diagramu. Z hlediska preventivního zdravotnictví je ale racionální limit funkční, protože ochrání většinu populace, a zabrání tak hromadnému poškozování zdraví. O relativně malou skupinu trpících jedinců se bez problémů postarají jiné složky zdravotnictví. Výhodou racionálních limitů je možnost jejich přizpůsobení konkrétním podmínkám bez ztráty schopnosti chránit veřejné zdraví.

Malé povědomí o povaze limitů denního osvětlení bohužel v minulosti vedlo k nedorozuměním při tvorbě závazných předpisů a při jejich uplatňování v praxi. Děje se tak zejména při výstavbě bytů, kde zákon číslo 258/2000 Sb. [7] neumožňuje preventivnímu zdravotnictví (hygieně) provádět konzultace a kontrolu navržených řešení. Byty jsou kontrolovány stavebními úřady, které limity denního světla a proslunění často aplikují jako absolutní bez možnosti přizpůsobení konkrétní situaci. Před stavební podnikatele, architekty a projektanty tak často kladou obtížně řešitelné problémy. Kdo nechápe rozdíl mezi absolutním a racionálním limitem, volá po úplném zrušení celého požadavku. Kompletní zrušení požadavku však otevírá prostor hromadné výstavbě bytů se zvýšeným zdravotním rizikem i tam, kde k takové výstavbě není důvod.

Povaha racionálních limitů umožňuje řešit obtížné problémy pomocí výjimky z požadavku. Výjimka veřejnému zdraví neublíží, zrušení požadavku ano. Výjimka zvýší zdravotní riziko jednotlivců, zrušení celého požadavku zvýší zdravotní riziko všem. Dnes stavěné budovy budou sloužit lidem k bydlení možná ještě za sto let. Do budoucna si lze přát, aby se zdravotnictví vrátilo ke své nezastupitelné úloze při plánování a realizaci bytových staveb a aby si byty stavěné v České republice zachovaly svou až do nedávné doby poměrně vysokou kvalitu.

Autor: doc. Ing. Jan Kaňka, Ph.D.

---

LITERATURA:

1. https://www.novebydleni.cz/index.php?p=3&id=26&tt=6
2. https://www.realityvencovsky.cz/prumerne-ceny-nemovitosti-v-praze-podle-lokalit/
3. ČSN 734301 Obytné budovy (2004)
4. ČSN EN 174037 Denní osvětlení budov (2019)
5. ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (1992)
6. ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov (2007)
7. Zákon číslo 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
8. Stanovisko NRL pro osvětlení k obdrženému dotazu č. 13 (2024), https://zuova.cz/Home/Page/narodni-referencni-laborator-pro-osvetleni
9. Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu
10. Havránek, J. Hluk a zdraví. Praha: Avicenum, 1990, 278 s. ISBN: 80-201-0020-2.