Způsoby omezování světelného znečištění

Umělé světlo nám přináší bezpečí a komfort, ale jeho nadbytek má svou odvrácenou tvář. Ovlivňuje kvalitu spánku, narušuje hormonální rovnováhu a může přispívat k rozvoji civilizačních chorob. Negativně působí i na přírodu, kde mění přirozené biorytmy živočichů. S nástupem LED technologie se problém ještě prohloubil. Přestože je úsporná, její neuvážené používání zvyšuje dopady světelného smogu. Přesto komplexní legislativa, která by situaci řešila, zatím chybí.

Téma světelného znečištění je svým rozsahem mezioborové, a dotýká se tak zájmů inženýrů a techniků, astronomů, fyziologů, ochránců přírody a řady dalších. Problematikou vlivu vizuálních i nevizuálních účinků umělého světla v noci se vědci zabývají již téměř tři desetiletí. Umělé světlo v noci negativně ovlivňuje kvalitu spánku, narušuje hladinu melatoninu a jiných hormonů a rozvrací cirkadiánní rytmy. Je rovněž spojováno s rozvojem civilizačních chorob, depresemi, diabetem, nemocemi oběhové soustavy a s rakovinami prsu a prostaty. Problém byl navíc v posledních letech umocněn dostupností a rychlým nástupem LED svítidel. Ač tato technologie poskytuje řadu pozitiv včetně úspory elektrické energie a lepšího směřování světelného toku, je její neuvážené používání zdrojem problémů, které negativně ovlivňují životní prostředí i lidské zdraví.

Legislativa v Evropě

Ministerstvo životního prostředí se světelným znečištěním zabývá od roku 2017, kdy iniciovalo vznik meziresortní pracovní skupiny ke světelnému znečištění. Přestože bylo od té doby učiněno několik dílčích kroků, komplexní legislativa stále chybí. Problematiku světelného znečištění však řeší i další evropské státy, které si uvědomují nutnost omezovat negativní účinky umělého nočního osvětlení.

V prevenci světelného znečištění je nejaktivnější Francie, která se ve své legislativě problematikou zabývá od roku 2013 a detailně ji rozpracovává ve vyhlášce z roku 2018 o prevenci, snižování a omezování světelného znečištění. V letošním roce by mělo dojít k revizi a zpřísnění hodnot této vyhlášky. Ve Francii je toto téma součástí Národní biodiverzitní strategie (2023), na jejímž základě vznikají iniciativy, které se zaměřují na vytvoření databáze instalací veřejného osvětlení a podporu inspekční činnosti.

Velmi aktivní je rovněž Chorvatsko, které má od roku 2019 samostatný zákon zaměřený na ochranu před světelným znečištěním, k němuž existuje řada prováděcích předpisů včetně kontrolních metodik. Chorvatsko a nyní i Dánsko jsou navíc první dva státy v Evropské unii, které do své legislativy úspěšně zapracovaly i limitaci modré složky světla. V Chorvatsku tak vedle parametru náhradní teploty chromatičnosti (CCT) lze nalézt také tzv. G-index, což je proměnná, která byla vyvinuta k vyčíslení množství světla s krátkou vlnovou délkou pod 500 nm. Čím nižší je hodnota G-indexu, tím více modrého světla lampa vyzařuje. Dánsko se rozhodlo tento index zapracovat do své regulace osvětlování silnic a přidalo tzv. mDER (Melanopic Daylight Efficacy Ratio), tedy metriku, která porovnává účinek světelného zdroje na melanopické receptory oka s účinkem standardního denního světla. Ze zemí mimo EU je to zejména Chile, které modrou složku světla ve své legislativě rovněž limituje.

Aktuální legislativa v Česku

V České republice je od 1. července 2024 problematika světelného znečištění součástí stavebního zákona, kde je světlo uváděno jako zdroj negativních vlivů na životní prostředí. Klíčovým prováděcím předpisem je však vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, konkrétně § 24 o omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení. V rámci stavebního zákona lze zmínit i vyhlášku č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb, podle které je nutné u daných typů staveb uvádět opatření k omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení v rámci popisu vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrany.

S cílem podpořit ochranu citlivých druhů před světelným znečištěním se v posledních měsících řeší nové ustanovení v rámci návrhu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Do této doby byla ochrana nejcitlivějších oblastí české přírody před světelným znečistění v tomto zákonu zajištěna pouze zákazem umisťování nekrytých zdrojů umělého osvětlení vyzařujících nahoru, navíc pouze v národních parcích. Navrhovaný § 5d o ochraně před nežádoucími účinky venkovního osvětlení je formulován tak, aby se každý při instalaci nového nebo modernizaci stávajícího osvětlení v citlivých lokalitách zamyslel, čím a jak bude své okolí ozařovat. Záměrem tohoto ustanovení není zhasnout centra měst, nýbrž poskytnout ochranu alespoň nejcitlivějším druhům živých organismů v české přírodě a chráněným územím.

Důležitým normativním prostředkem, který se snaží limitovat použití nevhodného osvětlení, je od roku 2023 technická norma ČSN 36 0459. Řeší omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení tím, že udává maximální hodnoty pro parametry osvětlení tak, aby byly technologicky dostupné. Součástí této normy je i definice 5 typů zón světelného prostředí. Jsou tím stanoveny hodnoty parametrů pro chráněné oblasti v Zóně 0 (území národních parků a jejich ochranných pásem, chráněných krajinných oblastí, přírodních parků a oblastí tmavé oblohy) až po hodnoty v Zóně 4 (centra velkých měst).

Dotační výzvy

Dalším nástrojem k omezení světelného znečištění mohou být dotační výzvy. Tímto směrem se vydalo například Španělsko, kde jsou veškeré instalace čerpající z dotací zastropovány na hodnotě CCT 2 200 K. Tyto aktivity rovněž probíhají v České republice. Lze zmínit parametry stanovující maximum 2 700 K v rámci dotací z Národního plánu obnovy na modernizaci veřejného osvětlení pro obce mimo národní parky, které zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Pro obce v národních parcích byla následně připravena výzva Pubgrid č. 1/2024 z prostředků Modernizačního fondu v administraci Státního fondu životního prostředí. Důraz byl kladen na omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení, energetickou úsporu a aplikaci SMART prvků. V současnosti je plánována navazující dotační výzva z Modernizačního fondu. Mezi podmínkami bude splnění výše uvedené české technické normy ČSN 36 0459, včetně dodržování jednotlivých zón světelného prostředí definovaných touto normou. Bude zohledněno pravidlo, že pokud se zastavěné území nebo zastavitelná plocha obce nacházejí v chráněných zónách nebo s nimi sousedí, dojde ke snížení zóny světelného prostředí obce o jeden stupeň. Další projednávanou podmínkou je rovněž omezení modré složky světla.

Jak z předchozího textu vyplývá, legislativa zabývající se problematikou světelného znečištění se dále vyvíjí. A nejen národní státy, ale i evropská a další mezinárodní uskupení se snaží toto téma ve svých výzkumech a politikách čím dál více akcentovat. Další informace tak lze nalézt například na webu HORIZON Europe projektu PLAN-B či v databázi Dark Sky.

Autor: Ing. Kateřina Močárková
odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje,
Ministerstvo životního prostředí ČR